Česko se otřásá v základech. Situace je vážná a změny pocítí každý občan

Od roku 2010 přišlo Česko o plochu orné půdy zhruba o velikosti dvou Prah. Základní potravinářská infrastruktura ustoupila velkoskladům a dopravním stavbám. Ministerstvo životního prostředí navíc uvádí, že každý rok v Česku mizí přibližně 700 hektarů zemědělské půdy. Téměř polovina z těchto ztrát přitom zasahuje nejúrodnější části krajiny, černozemě, které jsou klíčové pro pěstování plodin.

Od obilí k řepce a solárům

Zatímco mezi lety 2022 a 2023 došlo k prudkému poklesu výměry ozimé řepky i obilovin (řepka tehdy klesla o 36 tisíc hektarů a obilí o 35 tisíc hektarů) letošní čísla (stav k 30. listopadu 2024) ukazují jen mírné snížení. Podle aktuálních dat ČSÚ činí pokles ozimých obilovin 1 382 hektarů a řepky 1 095 hektarů. Přesto se potvrzuje dlouhodobý trend, kdy pole ustupují technickým plodinám, jiným způsobům využití nebo jsou opouštěna úplně.

Řepka zůstává dominantní technickou plodinou na českých polích. Zároveň přibývá půdy využívané jinak než pro potravinářské účely. , ...

Na českých polích se pěstuje čím dál méně tradičních plodin, jako je pšenice nebo ječmen. Místo nich přibývá plodin, které slouží k výrobě biopaliv nebo pro vývoz. Biopaliva jsou paliva vyráběná z rostlin, například z řepky nebo kukuřice, a přimíchávají se do benzínu a nafty. Řepka, která je hlavní surovinou pro výrobu takzvané bionafty, zaujímá výraznou část osevní plochy a často nahrazuje potravinářské plodiny. Paralelně roste také zájem o fotovoltaiku, odhady hovoří o tisících hektarů zabraných solárními parky s dalším prudkým rozvojem po roce 2020.

Eroze, voda a zvyšující se cena půdy

Zemědělská půda v Česku nemizí jen kvůli záborům, ale také se postupně zhoršuje její kvalita. Podle Ministerstva zemědělství je až 60 procent polí ohroženo erozí, tedy smýváním půdy vodou nebo větrem. Od července 2025 proto začínají platit nová, přísnější pravidla pro hospodaření na rizikových místech, která mají půdu lépe chránit.

Zájem o půdu se přitom promítá i do cen. Na trhu se cena kvalitní půdy pohybuje mezi 15 a 45 korunami za metr čtvereční. Tento rozdíl ukazuje, jak cennou a žádanou komoditou se půda stala, ať už pro zemědělce, developery nebo investory do solárních elektráren.

Agrivoltaika

V reakci na kritiku záborů půdy schválil parlament novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Od 1. července 2024 umožňuje instalovat fotovoltaiku nad vinicemi, chmelnicemi či ovocnými sady, aniž by bylo nutné půdu vyjmout z fondu.

Agrivoltaika umožňuje kombinovat pěstování plodin s výrobou elektřiny. , ...

Další novinkou je, že od ledna 2025 mohou farmáři čerpat dotace na moderní fotovoltaické systémy, které kombinují energii a zemědělskou produkci. Odhady ukazují, že využití 0,5 % zemědělské půdy by mohlo znamenat výrobu až 10–12 TWh elektřiny ročně, a přitom se na polích stále pěstovaly plodiny. To potvrzuje možnost skloubit energetiku a zemědělství bez nutnosti zabírat další úrodnou půdu.

Dopady pro občany

Když ubývá zemědělská půda nebo se zhoršuje její kvalita, dopadá to nejen na množství domácích potravin, ale i na jejich cenu. Čím méně pěstujeme sami, tím více jsme závislí na dovozu ze zahraničí. Kvůli tomu u nás snáze kolísají ceny – v závislosti na tom, co se děje na světových trzích.

Poškozená půda navíc hůř zadržuje vodu, takže při prudkém dešti hrozí bleskové povodně, a naopak v létě sucho.

Tyto změny už nezasahují jen zemědělce, dopadají i na silnice, obce a domácnosti. A zatímco státní úřední cena půdy zůstává relativně nízká, na trhu se očekává, že kvalitní hektar může během několika let stát až 40 tisíc korun. To výrazně komplikuje rozvoj malých farem a rodinných podniků, které si půdu nemohou dovolit kupovat.

Co dál

Místo záborů úrodných polí odborníci navrhují využívat tzv. brownfieldy, tedy opuštěné průmyslové areály, bývalé vojenské prostory nebo nevyužité sklady. Takových míst je v Česku podle odhadů přes 4 000. V případě agrivoltaiky pak apelují na to, aby byla přesně stanovena pravidla pro umisťování fotovoltaiky na zemědělské půdě.

Bez těchto jasně daných podmínek hrozí, že se agrivoltaika zvrhne ve skryté záborové projekty a výroba potravin půjde stranou. Pokud má tedy být česká energetika i zemědělství udržitelná, musí jít ruku v ruce, ne jedno na úkor druhého.