Zpráva, která znepokojuje celé Česko. To nejhorší, před čím odborníci varovali už za hranicemi, se teď přesouvá k nám
V posledních týdnech se nad evropským průmyslem stahují mračna, která mají pro českou ekonomiku barvu hluboké nejistoty. Zatímco jsme si zvykli vnímat Německo jako neotřesitelný motor celé Evropy, zprávy z konce roku 2025 a začátku roku 2026 naznačují, že tento motor začíná vážně zadrhávat. Symbolickým budíčkem se stalo oznámení chemického giganta Wacker Chemie, který se rozhodl do roku 2027 zrušit přes 1500 pracovních míst.
Důvod? Byrokracie a neúnosné ceny elektřiny, které dělají z tradičního evropského průmyslu neprodejný luxus. Tento trend však není jen problémem našich sousedů. To nejhorší, před čím odborníci varovali, právě překračuje hranice a míří přímo do srdce českého průmyslu. Jde o domino efekt deindustrializace.
Německá záchrana je českou hrozbou
Hlavním hybatelem současného napětí je elektřina. Německý chemický průmysl čelí nákladům, které jsou ve srovnání s USA nebo Čínou trojnásobné. V reakci na to německá vláda pod vedením kancléře Friedricha Merze od ledna 2026 plně spustila takzvaný průmyslový tarif. Ten má vybraným energeticky náročným podnikům srazit cenu silové elektřiny na úroveň kolem 5 eurocentů za kWh (přibližně 1,20 Kč).
Zde ale začíná zásadní problém pro Česko. Zatímco Berlín masivně dotuje své firmy miliardami eur, české podniky zůstávají pod tlakem tržních cen, které jsou často o 50 až 100 % vyšší. Zásadním problémem je tak odliv investic. Hrozí totiž, že nadnárodní koncerny budou upřednostňovat výrobu v dotovaném Německu před svými českými pobočkami.
Některá odvětví v Česku může zasáhnout doslova existenční krize, kterou mnoho podniků neustojí. Půjde zejména o ocelářství, sklářství nebo chemický průmysl, ale i další odvětví náročné na energie. Bez srovnatelné státní podpory, na kterou český rozpočet nemá prostředky, naprosto ztratí konkurenceschopnost.
Kvůli vysokým cenám energií pro firmy hrozí v Česku propouštění
, ...
Když giganti padají, Česko cítí otřesy
Propojenost obou ekonomik je tak těsná, že jakýkoliv strukturální problém v Německu se v Česku projeví s násobnou silou. Wacker Chemie není osamoceným případem. Podobné škrty oznámily firmy jako BASF nebo automobilky Volkswagen a BMW, které v roce 2025 zažily drastické propady produkce.
Česká republika je na německý průmysl napojena tisíci dodavatelskými „nitkami“. Podle aktuálních odhadů pro začátek roku 2026 hrozí, že kvůli útlumu zakázek z Německa a vysokým nákladům na energie mohou v tuzemsku přijít o práci tisíce lidí. Nejde už jen o „strašení“ ekonomy, ale o realitu. Některé velké firmy před touto hrozbou už varují a mají obavy, že pokud stát nepomůže s cenami energií jako v Německu, firmy budou muset propouštět ve velkém.
Německá vláda vysoké ceny energií dotuje, Česko nikoliv
, ...
Deindustrializace, nebo transformace?
Scénář, o kterém se dříve mluvilo jen v teoretických rovinách, nabývá reálných obrysů. Pokud se nepodaří stabilizovat ceny energií, hrozí, že Evropa přijde o svou průmyslovou základnu. Výroba se přesouvá do regionů s levnou energií, jako jsou USA nebo Asie, což s sebou nese nevratnou ztrátu know-how.
Česká vláda se sice snaží reagovat (například převzetím poplatků za obnovitelné zdroje), ale ve srovnání s německou „miliardovou bazukou“ jde o slabou obranu. Německo má v roce 2026 průmyslový tarif zastropovaný na 5 centech/kWh pro vybrané firmy. Masivní státní podpora je v řádu desítek miliard eur. V Česku je situace o poznání horší. Průměrná cena pro firmy se pohybuje kolem 16 eurocentů/kWh. Státní pomoc je navíc velmi limitovaná.
