Upozornění pro rodiče: Pokud dítě často říká toto větu, může jít o skrytý problém. Okamžitě jednejte

Někteří dospělí mají pocit, že děti jsou bezstarostné a neexistuje takřka nic, co by je mohlo hluboce trápit. To je ovšem velký omyl. I děti (obzvláště v dnešní době, která se velmi rychle mění) mohou propadnout úzkostem či depresím, které jsou vážné a měly by se začít co nejdříve řešit. Varovnými signály mohou být i určité fráze, které z dětských úst vycházejí. O které fráze se konkrétně jedná a jakým způsobem je vhodné se zachovat, pokud je někdy říká právě vaše dítě?

Fráze, které mohou signalizovat mnohem hlubší problém

Asi každý z nás si občas na něco postěžuje. Je nicméně velký rozdíl v tom, jakým způsobem (a jak často) tak činíme. To samé platí o dětech.

Zpozornět byste měli ve chvíli, kdy vaše ratolesti říkají věty jako například:

1. „Proč se mi vůbec v ničem nedaří?“
2. „Všichni mě nesnáší.“
3. „Já jsem úplně k ničemu.“
4. „Proč mě nikdo nemá rád?“
5. „Já to nechci dělat, všichni si ze mě určitě budou dělat srandu.“
6. „Já nikdy nic nedokážu.“
7. „Můj život nemá žádný smysl.“
8. „Já jsem úplně hloupý.“

Takovou rétoriku byste neměli brát na lehkou váhu ani v případě, kdy se objevuje pouze výjimečně. Pokud se každopádně začne opakovat na pravidelné bázi, nastal nejvyšší čas jednat. Jakékoliv bagatelizování není absolutně vhodné. Dítě totiž prostřednictvím těchto vět může implicitně volat o pomoc – o tu si totiž děti (podobně jako spousta dospělých) nedokáží v mnohých případech říct napřímo.

Co mohou podobné věty signalizovat?

Výše zmíněné (a jim podobné) věty mohou značit:

1. Kriticky nízké sebevědomí.
2. Negativní sebepojetí. 
3. Počínající psychická onemocnění (například úzkostná porucha, hraniční porucha osobnosti nebo deprese, ale může se jednat i o řadu jiných nemocí).
4. Šikanu nebo vyloučení z kolektivu.
5. Přílišný důraz na výkon, nerealistická očekávání.

Negativní sebepojetí může značit, že je vaše dítě šikanováno či vyloučeno z kolektivu. , ...

Varovné mohou být i určité vzorce chování či další příznaky

Kromě způsobu, jakým o sobě děti mluví, mohou být varovným signálem i určité vzorce chování a další symptomy. Ty často negativní rétoriku doprovází. 

Konkrétně se může jednat například o:

1. Vyhýbavé chování (např. nechuť chodit na sport či do školy). 
2. Psychosomatické symptomy (např. bolesti břicha, hlavy, nechucenství).
3. Přehnaný perfekcionismus.
4. Přehnaná sebekritika.
5. Syndrom vyhoření a příznaky, které se s tímto syndromem pojí (např. snížení zájmu o běžné aktivity, zvýšená chybovost při provádění běžných úkonů).

Přidat se mohou i psychosomatické potíže. , ...

Jak jako rodič situaci řešit?

Pokud jste rodičem dítěte, které říká výše zmíněné (nebo jim podobné) fráze, rozhodně situaci nepodceňujte. Vyvarujte se verbálním reakcím typu: 

1. „Takové hlouposti vůbec neříkej.“
2. „Ale co to povídáš, vždyť to vůbec není pravda.“
3. „Vždyť ty ještě vůbec nemůžeš vědět, co to jsou opravdové starosti.“

O poznání lepší reakcí je, když svému dítěti s citem položíte otázky jako:

1. „To mě mrzí, že máš takový pocit. Chtěl bys mně o tom povědět více?“
2. „Stalo se ti dneska něco? Pokud to potřebuješ, jsem tu pro tebe.“
3. „Ať už si procházíš čímkoliv, nezapomeň, že se mně můžeš vždy svěřit. Všechno má své řešení.“

Pokud se dítě rozmluví, nechte jej co nejvíce povídat. Nesnažte se jeho situaci jakkoliv hodnotit, nebo mu skákat do řeči. Když tomu bude nakloněné, můžete se s ním podělit o své zkušenosti z dětství, ale nevnucujte se. Důležité je nezaměřovat pozornost na sebe, ale spíše prostřednictvím vyprávění naznačit, že v tom vaše ratolest není sama. Buďte svému dítěti oporou, nikoliv soudcem či přísným lektorem. 

Kdyby dítě nemělo sílu o svých problémech hovořit nahlas, můžete mu sdělit, ať své myšlenky převede do textové podoby. 

V případě, že je situace vážná, nebo se negativní vzorce chování u vašeho dítěte opakují pravidelně, můžete se obrátit na školního psychologa, dětského terapeuta nebo výchovného poradce.

Důležité kontakty, pokud je situace vážná:

1. Linka bezpečí: 116 111.
2. Linka pro rodiče a učitele: 606 021 021. 

Závěr: Z verbální komunikace je možné vyčíst řadu psychických problémů. Jakékoliv varovné signály rozhodně není radno podceňovat. Pokud je situace vážná, kontaktujte výchovného poradce či psychologa.