V Brně spustili teplárnu, která dosud neměla v Evropě obdoby. Nahradila 60 kouřících komínů
Teplárny Brno vytápějí budovy moravské metropole už 95 let. Zatímco v době svého vzniku k výrobě tepla spalovaly uhlí dovážené koňskými potahy, dnes využívají převážně zemní plyn. I to se má ale v dohledné době změnit. V plánu je obří projekt, který srazí spotřebu plynu na minimum.
Když v prosinci roku 1930 profesor Vladimír List v brněnské čtvrti Špitálka založil zbrusu novou teplárenskou společnost, šlo o převratný počin, který místním obyvatelům postupně přinesl nejen stabilnější vytápění domů, ale také čistší ovzduší. Brněnskou průmyslovou zónu do té doby hyzdila šedesátka komínů, ze kterých se kouřilo ostošest. Díky rozvodu tepla z centrálního zdroje mohly továrny své vlastní kotle na uhlí odstavit a ve městě se začalo lépe dýchat.
Tepláren v té době ještě v Evropě mnoho nestálo. Vladimír List se pro svůj projekt inspiroval v americkém New Yorku, kde byly systémy rozvodů energie technologicky napřed. První centrály včetně té brněnské nevyužívaly k vytápění horkou vodu, nýbrž páru. Parovody z brněnských tepláren vedly do okolních továren a veřejných budov a postupně se rozšířily i do obyčejných domácností.
Zakladatel brněnských tepláren Vladimír List
, Creative...
Udržitelnost a ekologie
Dnes jsou Teplárny Brno čtvrtou největší teplárnou v Česku a dodávají teplo více než 100 tisícům bytů, domů, firem, škol a nemocnic. Horká voda putuje sítí horkovodů, které dohomady měří 292 kilometrů, a k jejímu ohřevu se už nepoužívá uhlí, ale zemní plyn.
Ani tento zdroj však v dnešní době není považován za udržitelný, a to zejména kvůli závislosti na dodávkách zemního plynu ze zahraničí. Nestabilní geopolitická situace v posledních letech několikrát zamávala se zásobami i cenami a vedení tepláren se proto rozhodlo hledat zdroje tepla jinde.
Velkou roli v přeměně hraje také ekologie. Ačkoli se ve srovnání s uhlím při spalování zemního plynu uvolňuje do ovzduší jen polovina emisí oxidu uhličitého, během těžby a transportu dochází k únikům metanu, který přispívá ke skleníkovému efektu. „Metan má osmdesát- až devadesátkrát vyšší skleníkový efekt než oxid uhličitý,“ vysvětlil Milan Smrž z organizace Eurosolar.
Od uhlí k jádru
Nový cíl brněnských tepláren je tedy v současné době dvojí: zaručit odběratelům stabilní dodávky tepla za stabilní ceny a zároveň zlepšit kvalitu životního prostředí. Jedním krokem k naplnění těchto cílů je zřízení spalovny dřevní štěpky, kterou teplárny loni uvedly do zkušebního provozu. Podle ředitele společnosti Petra Fajmona má tento zdroj v budoucnu ušetřit zhruba 38 000 tun emisí oxidu uhličitého a 16 milionů m³ zemního plynu ročně.
Dukovany budou dodávat Brnu a okolí až polovinu potřebného tepla.
, ...
Ta největší změna se ale teprve chystá. Od roku 2032 bude celou polovinu tepla pro Brno a okolí zajišťovat horkovod z jaderné elektrárny Dukovany. Projekt za 18 miliard korun podpořila bývalá vláda Petra Fialy, která rovněž schválila, že více než polovinu nákladů uhradí Státní fond životního prostředí z výnosů z prodejů emisních povolenek.
Zhruba 40 kilometrů horkovodu povede převážně nezastavěným územím z Dukovan do brněnské čtvrti Bosonohy, kde se napojí na stávající soustavu tepláren. Po uvedení nového systému do provozu by se měl podíl využívání zemního plynu v Teplárnách Brno snížit z dnešních 80 % na pouhých 10 %. Kromě závislosti na dovozu zdroje energie ze zahraničí se tak město zbaví i více než poloviny skleníkových plynů, které dnes teplárny produkují. „To je jako kdyby přestalo jezdit sto tisíc aut,“ uvedl loni bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík.
V jižních Čechách to už funguje
Horkovod z Dukovan do Brna přitom v Česku nebude prvním projektem svého druhu. Jaderná elektrárna Temelín stejným způsobem zásobuje teplem město Týn nad Vltavou už od roku 1998 a v říjnu roku 2023 zprovoznila horkovod do Českých Budějovic. Podle společnosti ČEZ bezemisní výroba v obou městech ušetřila dohromady vyšší desítky tisíc tun emisí oxidu uhličitého.
Dříve tolik obávaná jaderná energie tak dnes paradoxně přináší České republice nejen čistší ovzduší, ale také větší energetickou soběstačnost. Oba aspekty jsou při současné politické i ekologické krizi ve světě stěžejně důležité. Výstavba reaktorů a horkovodů je sice drahá a potrvá roky, ale v dlouhodobém horizontu by se měla vyplatit.
