Petr si vydělává 250 tisíc měsíčně: "Lidé si myslí, že mám pohodový život, ale opak je pravdou a já jsem pořád ve stresu"

Petr pracuje jako seniorní manažer v nadnárodní technologické společnosti. Jeho měsíční příjem je po započtení všech bonusů stabilně na úrovni okolo 250 tisíc korun hrubého. Pro většinu lidí z běžné populace se jedná o peníze, které by vyřešily většinu jejich problémů. Jenže Petr tvrdí přesný opak a je v dlouhodobém chronickém stresu. V takovém případě psychologové mluví o tzv. syndromu zlatých pout, který může řadu lidí psychicky doslova zničit.

Proč najednou peníze nestačí

Jak sám Petr uvádí, okolí vidí jen to hezké. Nové auto, luxusní dovolená nebo moderní dům za Prahou. Jenže realita je taková, že to vše má vysoké fixní náklady. Vysoká hypotéka na velký dům, drahé operativní leasingy na vozidla nebo školné na soukromých školách pro děti či drahé životní i majetkové pojistky. Psychologové v této souvislosti pracují s pojmem inflace životního stylu a jedná se o nenápadný, ale nebezpečný proces.

Jakmile se člověku zvýší příjem, často tomu přizpůsobí i výdaje. Dřívější luxus se stane běžným standardem. Z původně vysokého příjmu se tak během několika let stává nutné minimum k udržení pouhého chodu domácnosti. A to samozřejmě začne na jedince vytvářet obrovský tlak. “Vlastně žiju od výplaty k výplatě, ale samozřejmě na mnohem vyšší a dražší úrovni. Kdybych přišel o práci, náš rodinný rozpočet zkolabuje do tří měsíců,” přiznává otevřeně Petr.

I na dovolené musí Petr pracovat a dělat důležitá rozhodnutí. , ...

Strach z propadu a ztráty

Právě strach ze ztráty zaměstnání je u vysokopříjmových profesí tím nejvíce paralyzujícím faktorem. Funguje to velice podobně jako u kohokoliv jiného, kdo je na příjmu ze zaměstnání vysoce závislý a nemá třeba dostatečné úspory. Takové myšlenky mohou některé lidi úplně vyřadit z běžného života, protože neustále přemýšlejí nad případnou ztrátou a jak by situaci řešili, případně co by na to řeklo jejich okolí.

Jenže i ztráta zaměstnání může přijít, případně snížení příjmů. Je nutné situaci řešit okamžitě a držet si nějakou rutinu. “Podstatné je pokusit se nepropadnout pocitům beznaděje a nevypadnout z denního režimu. Když ztratíme práci, naším dalším úkolem, který si zadáme, by mělo být hledání nové,” říká psycholog Adam Suchý.

Syndrom zlatých pout

Psychologové se shodují na tom, že lidé s nadstandardními příjmy jsou si vědomi toho, že jejich ohodnocení je nadstandardní až raritní. A jsou si vědomi také toho, že jakmile by o práci takového charakteru přišli, okamžitě se finančně propadnou o třetinu i polovinu toho, na co jsou zvyklí a co již ke svému životu potřebují. To prohlubuje i veškeré úzkosti a nespokojenost, protože právě kvůli vysokým příjmům takoví lidé neopouštějí své zaměstnání. A to ani když je práce nebaví, vyčerpává nebo jim jakkoliv jinak nevyhovuje.

Jak sám Petr uvedl, pracovní den mu nekončí úderem páté hodiny odpolední. Nadstandardní příjem je tvrdě vykoupen i vysokou mírou osobní zodpovědnosti, neustálou dostupností a často nezdravě konkurenčním prostředím. E-maily, telefonáty a náročná rozhodnutí je třeba dělat po večerech, víkendech i na dovolených. A to je dlouhodobě extrémně náročné a vyčerpávající.

Lidé s vysokými příjmy mají i vysoké výdaje, třeba na bydlení. , ...

Existuje cesta ven, ale není to snadné

Petrův příběh ukazuje na to, že takový tlak logicky vytváří chronický stres. Často podobné případy končí poruchami spánku, panickými atakami nebo těžkým syndromem vyhoření. Poté nehrozí propad příjmů, ale přímo pád na dno, který je třeba řešit na odborné úrovni. Cesta ven z tohoto bludného kruhu přesto existuje.

Především je nutné zastavit inflaci životního stylu. Povýšení nebo zvýšení příjmů by nemělo automaticky znamenat i zvýšení nákladů. Udržení výdajů na racionální úrovni je nejlepší prevencí a základem finanční svobody. Skutečný pocit bezpečí pak nepřináší vysoké příjmy, ale především dostatečné rezervy. Pokud si člověk vytvoří finanční rezervy na rok i dva běžného života, úzkost ze ztráty zaměstnání rázem klesá. Psychologové také uvádějí, že je nutné oddělit osobní hodnotu od hodnoty pracovní. Je nutné přijmout, že hodnota jakožto partnera nebo rodiče je úplně jiná než vysoké příjmy, a že při poklesu životní úrovně se život nezhroutí.