Popeláři prozradili nejbizarnější nálezy v popelnicích. Diamantový prsten ani zlaté cihly nebyly tím největším překvapením

Práce popeláře byla dlouhou dobu vnímána jako podřadná. Aktuálně však nemusí být ani zdaleka tak špatně placená a pro spoustu lidí je to zajímavý a velmi záslužný způsob obživy. Popeláři ve větších městech často nachodí až 20 tisíc kroků za směnu a odvezou několik tun odpadu. I když většina z toho asi nikoho nepřekvapí, čas od času narazí na věci, které byste nejspíš nečekali. 

Co všechno popeláři vidí? 

Ještě než se dostaneme ke konkrétním pokladům, které skončily v koši, je důležité zmínit jednu věc, na kterou se popelářů obvykle ptá snad každý. Nálezy cenností a peněz jsou spíše výjimka. Mnohem častější jsou různé milostné nálezy a věci, o kterých popeláři sami často říkají, že by je raději neviděli. 

„Pamatuji si, že jednou kluci v kontejneru po svátcích našli celou dozlatova upečenou husu. Bohužel ale žádné poklady nebo vzácnosti tam nebyly. Naopak. Máme spíš morbidní zkušenosti. Čas od času se v kontejneru najdou vyhozená koťata, štěňata, ať už mrtvá nebo živá.“ říká Jan Cina, dlouholetý závozník firmy Marius Pedersen, v rozhovoru pro Mostecký deník. 

V Praze například popeláři našli terárium se dvěma jedovatými pavouky, které majitel vyhodil do kontejneru. Místo, aby je nabídl jiným chovatelům nebo zoologické zahradě, dal je do popelnice na směsný odpad. Případ se pak vcelku pochopitelně dostal až k policii pro porušení zákona o ochraně zvířat proti týrání. 

Práce popeláře je fyzicky velmi náročná. Někteří za směnu nachodí i 20 tisíc kroků. , ...

Když má nález skutečnou hodnotu 

Nálezy cenností jsou v rámci práce popelářů spíše rarita. Přesto se čas od času objeví příběh, který zní až trochu neuvěřitelně. Například ve Vietnamu nedávno někdo vyhodil diamantový prsten, který měl hodnotu přes milion korun. Stála za tím matka, která nechtěně vyhodila šperkovnici své dcery. Popeláři tehdy odpad odvezli na nedalekou skládku a po urgování začali zaměstnanci prsten hledat. A světe div se, našli ho. 

V Jižní Koreji na letišti Incheon pak narazili pracovníci údržby na několik zlatých cihel zabalených do obyčejné folie. Předpokládá se, že šlo o pašerácký úlovek, který si zloději v popelnicích ukryli a později se pro něj nestihli vrátit. 

Můžu si nalezené věci nechat? 

Když se člověk kouká na to, co všechno je možné v popelnicích objevit, vcelku logicky ho napadá otázka, zda si může nalezené věci nechat. Musíme vás zklamat – nemůžete. Podle českého občanského zákoníku má totiž nálezce oznamovací povinnost, která říká, že nález musí oznámit policii či obci a snažit se, aby se vlastník mohl přihlásit. 

Pokud majitel není znám a nepřihlásí se do jednoho roku od ohlášení nálezu, teprve tehdy může nálezce získat vlastnické právo. Popeláří jsou navíc vázaní ještě interními pravidly – Pražské služby například striktně zakazují jakékoliv přisvojování věcí z popelnic a hrozí za to výrazným postihem. I kdybyste tedy jako popelář na nějakou tu cennost narazili, nechat si ji bohužel nemůžete. 

Pokud narazíte na něco cenného, nechat si to nemůžete. Jako popelář máte kromě oznamovací povinnosti také povinnost řídit se vnitřními předpisy firmy. , ...

Zajímavost ze světa

Napříč světem se k popelářům staví velmi různorodě. Například na Tchaj-wanu není vynášení odpadu jen individuální záležitost jako u nás, ale je to celospolečenská událost. Popelářský vůz jezdí ulicemi za doprovodu klasické hudby a lidé vychází v přesně stanovenou hodinu s pytli. Během čekání se pak sousedé baví, konverzují a seznamují se. Tchajwanská média dokonce informovala o případech, kdy se některé páry poznaly právě u popelářského vozu a nakonec spolu žijí.