Od roku 2008 povinnost pro všechny domácnosti. Přesto většina Čechů tento přístroj nikdy neviděla

Proč v některých domech svítí nouzová světla, proč v chodbách visí hasicí přístroje na klíčových místech a proč v nových bytech často narazíte na malé hlasité přístroje na stropech? Právě tyto prvky nejsou náhodou. Na základě zákonů a vyhlášek musí být u nových staveb a některých rekonstrukcí splněny konkrétní požadavky, které mnoha lidem unikají.

V žádné domácnosti by neměl chybět hasicí přístroj , ...

Téměř 20 let starý zákon se nedodržuje

V polovině roku 2008 prošel český stavební zákon významnou úpravou. Každá nová obytná stavba nebo byt, který byl schválen či kolaudován po 1. červenci 2008, musel splňovat nové technické podmínky požární ochrany. Ty jsou zakotveny především ve vyhlášce č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, s pozdějšími novelami. V praxi to znamenalo, že stavební úřady v rámci kolaudace musely ověřit, zda objekt obsahuje všechny prvky, které v případě požáru zvýší šanci na včasné varování a možnost zákroku.

Tyto požadavky se netýkají pouze hasičských přístrojů. Zahrnují i povinnost zvolit vhodné únikové trasy, volbu nehořlavých materiálů v určitém rozsahu, provedení protipožárních přepážek, minimální rozestupy mezi budovami a další technické detaily. V nových domech byste tak neměli překračovat únikovou vzdálenost, ve schodištích se očekává použití protipožárních dveří, a v konstrukci se dbá na to, aby pláště stěn a stěny mezi bytovými jednotkami měly předepsanou požární odolnost. Tyto technické podmínky tvoří páteř normy, podle níž se posuzuje, zda stavba obstojí i při hrozbě požáru.

Co byste mít „v kolaudačním repertoáru“ domácnosti

U novostaveb a rekonstrukcí podléhajících kolaudačnímu řízení se vyžaduje, aby majitelé respektovali konkrétní prvky, které Vám mohou skutečně zachránit život. Jedním z nejdůležitějších je autonomní hlásič požáru (hlásič kouře). V nově kolaudovaných objektech musí být umístěn tak, aby detekoval kouř v kritických prostorách. Tedy například ve spojovacích chodbách, v části vedoucí k východu z bytu, případně další jednotky v rozlehlých prostorách. Hlásiče musejí být certifikovány, opatřeny značkou CE, mít český návod a být umístěny tak, aby jejich funkčnost nezkreslovalo proudění vzduchu či akustický ruch.

U rodinných domů se dále vyžaduje přenosný hasicí přístroj s minimální hasicí schopností 34A, či ekvivalentní přístroj podle příloh vyhlášky. Pokud stavíte větší dům nebo byt větších rozměrů, mohou požadavky mohou být ještě vyšší. V bytových domech se přístroje často instalují do společných prostor, jako jsou technické místnosti, strojovny nebo hlavní domovní rozvaděče. Konkrétní označení přístrojů a jejich umístění pak opět upravuje vyhláška.

Právní rámec má však i širší dosah. Vlastník či uživatel objektu podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, nese zodpovědnost za to, aby stavba byla udržována v bezpečném stavu, byla pravidelně kontrolována, aby nedocházelo k zanášení únikových cest, k nevhodným zásahům do konstrukce nebo k odstraňování zařízení, která slouží k požární ochraně. Pokud by v důsledku nedodržení těchto povinností vznikl požár, mohou následovat pokuty či odpovědnost za škody.

Ochranou proti požáru je i detektor kouře a sprinkler , ...

Přehlížený, ale závažný problém

Mnoho bytů v Česku bylo zkolaudováno před rokem 2008 a zůstávají mimo tento povinný rámec. A právě zde je slabé místo. Lidé neví, že existují technické normy, neznají své povinnosti a netuší, co by si měli pořídit, byť třeba jen „pro klid duše“. Hlásič kouře visí v mnoha domech jen jako doplňkové vybavení, pokud tedy vůbec. A po hasicích přístrojích by se člověk ve starších rodinných domech jen zbytečně poohlížel.

Ve společných prostorách bytových domů se situace liší. Správce nebo společenství vlastníků může mít povinnost zajistit hasicí přístroje ve společných chodbách, sklepech či technických místnostech podle požárně technických předpisů. Ale i zde někdy dochází k laxnosti nebo zanedbání údržby.

Bezpečnostní prvky, které zachrání zdraví i majetek

Kromě hasicích přístrojů a detektorů kouře by měl mít člověk doma i další “vychytávky”. Některé z nich sice nenařizuje žádný zákon, mohou však zachránit i život. Takovým dobrým příkladem je detektor oxidu uhelnatého. Ten by neměl chybět v žádné domácnosti s plynovým kotlem. Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování a kromě plynu se tak objevuje i při spalování dřeva nebo uhlí. Plyn není nijak cítit, je neviditelný a člověka tak velmi snadno otráví. Existují spousty případů, které zbytečně skončily fatálně.

V záplavových oblastech se vyplatí pořídit i detektor vody. Tento přístroj se kromě toho využívá třeba i k detekci úniku vody z bojleru nebo pračky či myčky na nádobí. Moderní detektory se dají připojit přes aplikaci do chytrého telefonu a člověk tak může sledovat situaci klidně z práce nebo z dovolené.