Kvíz: Jen lidé, kteří trávili prázdniny u babičky na venkově, znají tato slova. Děti z města nebudou vědět, o čem je řeč
Pamatujete si na léto u babičky? Prázdniny na venkově plné venkovních her, koupání v rybníce a večerů u babičky v kuchyni? Tyto chvíle jsou jedinečné. Slova, která jsme slýchali od prarodičů, sousedů nebo v hospodě na návsi, byla pro nás samozřejmostí, pro děti z města šlo o zcela cizí výrazy.
Mnoho z těchto slov dnes mizí spolu se způsobem života, ke kterému patřila. Mladší generace je možná zahlédne jen v knížce, a pokud by je zaslechla v hovoru, možná by ani netušila, co znamenají. A tak jako z venkovského dvora zmizely necky, máselnice nebo cepy, mizí i slova, která je označovala. Přitom právě jazyk je jedním z nejlepších svědků toho, jak se mění naše každodennost.
Jak mluvil venkov: od nářečí ke spisovné řeči
Český jazyk má bohatou historii nářečí, která se lišila od regionu k regionu. Slova, která znali lidé na Hané, byla pro obyvatele Šumavy často nesrozumitelná a naopak. Nářečí si nesla stopy starších jazykových vrstev, často obsahovala slova převzatá z němčiny, latiny nebo třeba maďarštiny. Zkrátka podle toho, s kým daný kraj historicky přicházel do styku. Mnohá z těchto slov fungovala naprosto přirozeně v každodenní mluvě. Nebylo potřeba vysvětlovat, co je „dědek“ v souvislosti s nářadím, „bryčka“ jako typ vozu nebo „šufan“ coby naběračka.
S postupem času a s příchodem hromadných médií se ale čeština začala sjednocovat. Rádio, televize i školní výuka spisovného jazyka přispěly k tomu, že nářeční výrazy ustupovaly. Když k tomu přičteme odchod mladých lidí z venkova do měst, zanikaly i situace, ve kterých by byla potřeba tato slova používat. Pokud už dnes nějaké nářeční slovo přežívá, bývá to spíš v rodinných vzpomínkách, při folklorních slavnostech nebo v regionální literatuře.
Slova, která mizí spolu s věcmi
Jazyk není jen nástroj komunikace, ale i odraz našeho životního stylu. Když zmizí předmět z běžného života, dříve či později zmizí i slovo, které ho pojmenovávalo. Málokdo dnes potřebuje vědět, co je to „putna“, protože se už běžně nevaří pivo doma a nevynáší se v dřevěných sudech. Podobně dopadla „korýtka“ na krmení hospodářských zvířat nebo „mandl“ na žehlení prádla pomocí těžkých válců.
Tyto výrazy byly kdysi součástí každodenního života. Děti je slyšely od rodičů i prarodičů, často při činnostech, do kterých se samy zapojovaly. Dnes už mnohé z nich zůstávají jen ve vzpomínkách. Na jazyk mají vliv i technologické změny. Když se z vesnic vytratily klasické studny a s nimi rumpály, zmizelo i toto slovo z aktivní slovní zásoby většiny lidí.
Proč stojí za to je znát i dnes
Možná se ptáte, proč by nás měla zajímat slova, která už v běžné řeči nepoužíváme. Odpověď je jednoduchá – jsou součástí naší kulturní paměti. Znalost starých výrazů a nářečí pomáhá chápat literaturu, písně i vyprávění, která by jinak ztratila část svého kouzla. Udržuje spojení s minulostí a připomíná, že jazyk se neustále vyvíjí a mění. Navíc v sobě mnohá z těchto slov nesou barevnost a hravost, kterou spisovná řeč často postrádá.
Kvíz: Víte, co znamenaly tyto výrazy, které kdysi používaly vesnické babičky?
1. K čemu slouží šufánek?
A) k nabírání tekutin
B) k obouvání bot
C) k práci na zahradě
2. Co si žena oblékne, když si nasadí fěrtoch?
A) šátek na hlavu
B) prošívaný kabátek
C) zástěru k sukním
3. Co člověk posnídá, pokud si dá žemle s máslem a šnytlíkem?
A) vejce s máslem a slaninou
B) housku s máslem a pažitkou
C) chléb s máslem a ředkvičkou
4. Kdo byl chalupník?
A) majitel velké chalupy
B) správce chatové oblasti
C) drobný zemědělec s menšími majetky
5. Kam se vydal člověk, šel-li do pastoušky?
A) do příbytku pastýře
B) na pastvu
C) do hospody
6. Co je to povříslo?
A) zbytky slámy
B) provaz ke svazování snopů
C) nářadí na sečení obilí
7. Kam uložíte věci, dáte-li je do kredence?
A) do spíže
B) do šatní skříně
C) do kuchyňské skříně
Správné odpovědi: 1A, 2C, 3B, 4C, 5A, 6B, 7C