Zapomenutý trik našich babiček ušetří v kuchyni stovky korun měsíčně

Plýtvání potravinami si tehdy nikdo nemohl dovolit, a tak se naše babičky naučily vařit úsporně, chytře a zároveň chutně. Dnes ceny potravin opět rostou a lidé tak hledají osvědčené triky, jak aspoň trochu ušetřit. A začít bychom měli přímo v kuchyni. Podle statistik vyhodí průměrná česká domácnost ročně až 60 kilogramů potravin, což není jen ekologický problém, ale i zbytečně vyhozené tisíce korun. 

Dříve se zpracovalo vše, dnes se velká část jídla vyhodí , ...

Tvrdý chleba do koše nepatří

Pečivo se dříve nevyhazovalo. Ani to tvrdé, pokud tedy nebylo plesnivé. Když daný kousek ztvrdnul, našlo se pro něj další využití. Babičky ho nakrájely, usušily a poté rozemlely na jemnou strouhanku. Ta se pak hodila při obalování řízků, zahušťování polévek nebo smažení karbanátků. A rohlíky, housky nebo vánočka, které ještě nebyly úplně tvrdé, se zase použily na žemlovku nebo třeba k přípravě nádivky.

Dnes přitom většina lidí tvrdé pečivo vyhodí a na obalování řízků koupí již namletou balenou strouhanku v obchodě. Jde tak o naprosto zbytečný výdaj. Pokud to děláte například z důvodu, že nemáte mlýnek na strouhanku, stačí suchý rohlík nastrouhat na obyčejném struhadle. 

Slupky, zbytky a kosti jako základ chutného vaření

Naše babičky uměly využít i to, co dnes považujeme za odpad. Slupky z brambor, mrkve nebo červené řepy se nevyhazovaly, ale často pekly v troubě s trochou oleje a soli jako levné a křupavé chipsy. Běžné bylo také přidávání zeleninových slupek, celerových natí nebo cibulových slupek do vývaru. Ty dodaly polévce intenzivnější chuť a přitom se neplýtvalo ničím, co ještě mělo hodnotu.

Podobně to fungovalo i s masem. Kosti z pečeně nebo kuřecí skelet se nikdy nevyhazovaly, ale vařily se z nich silné polévky nebo omáčky. Veškeré „odřezky“ tak ženy využily do polévky, případně je později uschovávaly do mrazáku a použily je až tehdy, kdy se jich nasbíralo více. 

Veškeré "odřezky" z kuchyně putovaly do vývaru , ...

Vaření ve velkém a levnější suroviny

Dalším trikem, který se dnes vrací do módy, je vaření větších porcí. Babičky často uvařily velký hrnec polévky nebo omáčky a co se nesnědlo hned, jedlo se i další den. Takový guláš je nejlepší až třetí den. Ze zbytků kuřete se zase dělalo rizoto a pokud zbyla bramborová kaše, připravily se třeba placky. 

Velkou úsporu přinesla i pestrost jídelníčku. Maso se na stůl neservírovalo každý den, tedy pokud člověk neměl přebytky z vlastního chovu. Bylo běžné, že jej ženy pravidelně nahrazovaly levnými a dostupnými surovinami, kterými zasytily celou rodinu. Jednou z nich jsou jednoznačně luštěniny. Vyplatí se to i dnes a nejde přitom jen o úsporu peněz. Jíst maso každý den totiž není příliš zdravé. Luštěniny maso s přehledem na pár dní v týdnu zastanou. Obsahují spoustu bílkovin, ale i vlákniny, minerálů a vitamínů. Balíček hrachu nebo fazolí navíc stojí pár korun a připravíte z něj oběd nebo večeři i pro celou domácnost.

Šetřilo se i při úklidu

Inspiraci si z našich babiček můžeme vzít i při úklidu kuchyně po vaření. Úklidové prostředky totiž nejsou nic levného a v řadě domácností najdeme lahev s přípravkem na každý druh nečistoty zvlášť. Ať už je to odmašťovač, dezinfekce, tekutý písek nebo třeba přípravek na varnou desku. Kromě toho, že jsou tyto přípravky poměrně drahé, jsou i neekologické a ve větším množství mohou dokonce ohrozit naše zdraví. 

Místo chemikálií tak využijte něco, co už v kuchyni dávno máte. Konkrétně sodu a ocet. Tato „dvojka“ si poradí naprosto se vším. Vyčistí odpady i spotřebiče od nečistot a vodního kamene, poradí si se špinavým dřezem, sporákem i zápachem v lednici. Pasta ze sody pomůže i s připáleninami v troubě a ocet zase celou kuchyň vydezinfikuje.