Největší kýče českých domácností najdete v létě na zahradě. Lidé je stále považují za vrchol stylu
Když lidé hovoří o kýči na zahradě, většinou poukazují na sádrové trpaslíky nebo blikací světélka kolem terasy. Zahradní architekti ale svou kritiku zaměřují i na zdánlivě vkusné prvky, které se stanou kýčem ve chvíli, kdy je umístíte do nevhodného prostředí.
Při budování zahrady je třeba vzít v úvahu zásadní okolnost, a tou je prostředí, kde se nemovitost nachází. Betonová plocha se zahradním nábytkem z gabionů může působit esteticky v moderní městské zástavbě, avšak na vesnici u chalupy v tradičním stylu bude bít do očí jako prvek z jiného světa.
Podobně se to má s výběrem rostlin. Do babiččiny vesnické zahrádky se budou hodit rozmanité druhy květin a keřů, které dohromady vytvoří na první pohled trochu neuspořádanou, ale zároveň přirozenou změť barev, jež v létě přiláká opylovače a na podzim ptáky. Strohý anglický trávník obklopený tújemi se oproti tomu uplatní spíš u moderní vilky v satelitní čtvrti.
Tújím už odzvonilo
Když už jsme zmínili túje, tento konkrétní druh jehličnanu známý také pod názvem zerav západní je totiž hotovou noční můrou zahradních designérů. Bývaly doby, kdy si lidé jejich sazenice nosili z hobbymarketů po desítkách. Jednak byly velmi levné, navíc šlo o jakousi módu, která se rychle šířila od sousedů k sousedům.
„Když jsem začínal, tak po mně každý chtěl túje, až jsem z toho byl nešťastný,“ přiznal zahradní architekt Jakub Víšek v rozhovoru pro Idnes.
Túje jsou dnes odborníky považovány za nudnou zelenou kulisu bez života. Nic na nich nekvete, nelákají čmeláky, nehnízdí v nich ptáci. A když je navíc ostříháte do tvaru točité zmrzliny nebo kachničky, zaděláváte si na nominaci do soutěže o největší zahradní kýč roku.
Podnikatelská renesance
Dalším nešvarem českých zahrad bývá instalace dekorací, které vyniknou spíše v zámeckém parku než v malé rodinné zahrádce. Fontánky a vodopády jsou skvělým prvkem, který zklidňuje mysl a v parném létě poskytne vodu žíznivé fauně. Když jde ale o laciný výrobek imitující antický styl, do zahrady to jen tak nezapadne.
Stejně tak bychom měli dát pozor na zahradní sochy a busty. „Náš soused je hrozně milý člověk, ale když se nám pochlubil hlavou Michelangelova Davida na sloupku u bazénu, musela jsem se smát,“ líčí studentka krajinářské architektury Petra. „Celou sochu nesehnal, ale radoval se, že má aspoň bustu. Stála prý jen sedm stovek.“
Jak vidno, vedle nechvalně proslulého podnikatelského baroka může v českých zahradách existovat i méně známá podnikatelská renesance…
Bez ladu a skladu
Největším problémem přitom překvapivě nebývá jen jediný prvek typu sádrový trpaslík nebo hlava Davida. Zahrady vzbuzující dojem kýče mají nejčastěji zcela jiný shodný rys, a to chybějící koncept. Možná je to i tím, že investice do domu bývá velmi nákladná a na úpravu zahrady po stavbě či koupi nezbývají peníze. Pozemek se tedy upravuje postupně, jak to zrovna peněženka dovolí.
Začnete klasickými záhony s trvalkami a zeleninou. Uděláte chodníček z dlaždic, co zbyly ze stavby vašemu bratranci. Potom uvidíte na Pinterestu barevné květináče ze starých pneumatik, a řeknete si, že to úžasný nápad. Nato si v letáku všimnete slevy na zahradní svítidla skandinávského typu. A někdo v sousedství má umělý potok s tak nádherným japonským můstkem…
Podléhání aktuálním trendům a míchání různých stylů většinou vyústí v prostor bez ladu a skladu, který jako celek působí kýčovitě, i když zahrnuje vkusné dekorace a dobré kutilské nápady. V rozlehlé zahradě možná není problém vytvořit malý japonský koutek a o kus dál francouzský pavilon, ale s tak velkým prostorem pozemku dnes pracuje málokdo. Skromná česká zahrádka si žádá jednotný styl. I když nemáte finanční prostředky, abyste ji vyzdobili „na jeden zátah“, vyplatí se vytvořit si jasnou koncepci aspoň v hlavě a v budoucnu se jí držet. Díky tomu se kýčovitému dojmu vyhnete a vaši zahradu bude každý obdivovat.

























































