Zapomeňte na vyhřívanou deku. Na jaře frčí řešení, které zahřeje rychleji a mnohem úsporněji než klasické topení
Přechodné období mezi zimou a příchodem jara se vyznačuje nižšími ranními teplotami a odpoledním sluncem hřejícím do oken. Mnoho lidí ale i přesto vytápí celý byt stejně jako v prosinci, a tak dál platí zbytečně vysokou cenu za energie. Přitom si lze zatopit chytrým a pohodlným způsobem, díky kterému ještě ušetříte.
Když teplota přes den kolísá a šplhá se k vyšším hodnotám, není nutné vytápět celý domov na doporučovaných 20 až 21 °C. Teplo totiž potřebujeme hlavně večer a přímo tam, kde trávíme čas. Proto dává smysl cílené lokální vytápění, které místo plošného zahřívání vzduchu udělá příjemnější podmínky jen tam, kde je to opravdu žádoucí.
Zahřeje vás během několika minut
Ačkoliv jsou externí elektrické přímotopy považované spíš za dražší tepelné zdroje, které „žerou“ hodně elektřiny, jejich obdobu v podobě infrazářičů nebo sálavých panelů můžete využívat cenově dostupněji. Zmíněná zařízení pojí kompaktnější rozměry, díky kterým se často dají i přenášet, ale pracují na rozdílném principu.
Elektrický přímotop funguje podobně jako klasický radiátor. Vzduch kolem sebe ohřívá prouděním, a tak může nějakou dobu po zapnutí (nebo zvýšení teploty) trvat, než se to pocitově projeví. Sálavé zdroje tepla, kam se infrazářiče i sálavé panely řadí, ale v první řadě vzduch neohřívají.
Teplo jde nejdřív díky elektromagnetickému záření přímo k osobám, předmětům a povrchům v jejich nejbližším dosahu. Upřednostňují totiž sálavou složku vytápění, díky čemuž je možné zahřát se s nimi zahřát mnohem rychleji. Je to podobné, jako když trávíte čas na slunci a na kůži vás hřejí paprsky. Je ale potřeba počítat s tím, že podobně rychle, jak teplo vzniká, tak i mizí.
Výhody a nevýhody
Další výhodou tohoto typu vytápění je, že k dosažení tepelného komfortu lze nastavit zhruba o 2 až 4 stupně nižší teplotu než u klasických systémů. Pokud se to spojí ještě s vytápěním jen v určité zóně, kde se potřebujete cítit v teple, můžete tak navíc ušetřit na energiích.
Obecně zvládnou sálavé zdroje spotřebovat až o desítky procent méně energie než ty tradiční. Jejich spotřeba je ale vždy daná konkrétním typem, u kterého hraje roli především výkon a délka provozu. Přístroje kolem 500 W odebírají 0,5 kWh a jejich hodinový provoz tak vyjde zhruba na 2 koruny. Oproti tomu výkonnější typy s 2000 W, které odebírají 2 kWh, vyjdou zhruba na 8 korun za hodinu.
Benefit pro alergiky představuje v případě sálavých zdrojů i to, že s nimi nedochází k víření prachu, což zlepšuje kvalitu vzduchu v interiérech.
Nevýhodou pro někoho může být to, že se teplo soustředí opravdu jen do určitého místa, tedy tam, kam je „topení“ namířeno. Pokud tedy sálá na pohovku, ale vy se po nějakém čase vzdálíte ke stolu o několik metrů dál, můžete pociťovat větší chlad. Další minus představuje často vyšší pořizovací cena kvalitních sálavých panelů oproti konvenčním teplovodním typům. Investované finance by se vám ale měly v budoucnu na úspoře energií vrátit.
Ideální na jaro a celoročně pro chataře
Sálavé zdroje tepla využijete tedy hlavně tam, kde nechcete zbytečně plýtvat energií a stačí vám vytápění po zónách. Pokud chcete cítit stejné teplo v celém bytě, s využitím takových přístrojů může docházet k nerovnoměrnému prohřátí jednotlivých místností a pociťování diskomfortu. Toto řešení tedy není vhodné jako náhrada hlavního systému vytápění.
Ideální důvod k použití nacházejí sálavé zdroje právě se startem jara, kdy už začíná být příjemnější počasí, ale k večeru si ještě rádi přitopíme. Celoročně se ale hodí také pro využití na chatách a chalupách. Oceníte je především v koupelnách, když po příjezdu nechcete čekat, než stěny místnosti, které mají vysokou schopnost akumulace tepla, ohřeje krb nebo jiný teplovzdušný zdroj vytápění.





























































