Trávník, o který se 20 let nemusíte vůbec starat a stále budete vypadat jak z Wimbledonu, je hit sezóny 2026

Svěží zelený trávník, který je vždy upravený, nikde nejsou vrstvy mechu ani blátivé louže nebo houby, se zdá být spíše nedosažitelným cílem. Přitom stačí nebát se umělého koberce, který na první pohled od trávníku nerozeznáte. Umělé trávníky mají Češi zažité jako kýč, který připomíná spíše drátěnku. Dnes už je však technologie tak daleko, že výrobci dokážou vytvořit hyperrealistická vlákna, která od těch opravdových rozeznáte pouze zblízka či pohmatem. Trend umělých trávníků není o lenosti. Je to o precizní a estetické zahradě, která navíc nestojí hodiny času. A to se v dnešní uspěchané době počítá. 

Zaměřeno na detaily

Opravdu kvalitní umělý trávník nemá nepřirozeně zelenou barvu a tlustá polámaná vlákna. Dnes už tyto koberce kombinují čtyři až šest odstínů barev, které vytvářejí více přirozený vzhled. Nejčastěji jsou použité odstíny hnědé a béžové u “kořínků”, zatímco zbytek “stébla” je světle až tmavě zelený.

Zásadní je i tvar či profil samotného vlákna. Levné trávníky mají vlákno ploché a tenké, takže se často zlomí a po pár týdnech je ušlapané. Ideální koberec má vlákna s profilem W, C nebo V. Jde o tvary, které mají přirozenou paměť, a stéblo se tak po sešlápnutí vrátí zpátky do výchozí polohy. 

Důležitým faktorem při výběru je i parametr s názvem “Dtex”. Jde o hmotnost vlákna na 10 kilometrů délky. Tento parametr ještě doprovází hustota vpichů. Pokud jsou obě hodnoty vysoké, trávník je hustý a neprosvítá. Kombinace správné barvy, tvaru i hustoty pak vytváří přirozený 3D efekt a umělý trávník tak nevypadá jako levný plastový monolit.

Nepodceňte přípravu podkladu

Výběr máme za sebou, jak ale takový trávník správně položit? Naprosto zásadní je dobře připravit podklad. Největší chybou je položit drahý koberec na starý trávník nebo nesrovnanou zeminu plnou drnů. Umělý trávník musí “dýchat”, musí propouštět vodu – a ta nesmí nikde na pozemku stát. 

Přípravu podkladu tak začneme s výkopem. Celou plochu vykopeme do hloubky 10 až 15 centimetrů. Zbavíme se tak starého klasického trávníku, plevelů a drnů. Následovat by mělo položení drenážní vrstvy. Tu tvoří zpravidla štěrk. Ideální je použít hned dvě frakce. Nejprve vysypeme hrubší drť jako základ. Díky tomu bude celý povrch hezky stabilní i po prvním větším dešti. Následně hrubou vrstvu posypeme ještě jemným štěrkem až štěrkopískem. Ten nám finálně srovná celý povrch.

O umělý trávník se 20 let nemusíte vůbec starat , ...

Každou vrstvu bychom měli ještě zhutnit vibrační deskou. Mezi štěrk a trávník je vhodné položit geotextilii, která zabrání prorůstání náletového plevele. Zároveň také oddělí koberec od podkladu, a ten tak vydrží déle v dobrém stavu. Pokud některý z těchto kroků přeskočíte nebo odbudete, hrozí, že se po dešti začnou na trávníku tvořit louže a nevzhledné prohlubně. 

Instalace bez viditelných spojů

Dalším krokem je samotné položení koberce. Ve většině případů nejde o jeden velký kus, ale jednotlivé pásy na sebe musí navazovat. Prvním pravidlem pokládky tak je, že role se rozbalují vždy stejným směrem. Díky tomu směřují všechna stébla na stejnou stranu a vynikne jejich barva a struktura. 

V mezispojích se nikdy nespoléhejte na tovární hrany, které má trávník z výroby. Vždy je nutné kousek z kraje odříznout, abyste se dostali k hustému materiálu. Jednotlivé pásy se pak na krajích a ve spojích lepí k podkladové fólii pomocí speciálního lepidla. Lepené části je poté nutné zatížit. Kraje trávníku se pak fixují například do obrubníků nebo pomocí skrytých „U“ hřebů. Je-li instalace provedena správně, spoje nejsou rozeznatelné ani při bližším zkoumání. 

Minimum práce, maximum efektu

I když se většinou v souvislosti s umělým trávníkem mluví o nulové péči, drobný “servis” občas tento povrch vyžaduje. Hlavním nepřítelem jsou různé nečistoty. Často na trávník opadává jehličí, listí a podobně. Pokud tento organický odpad na trávníku budete nechávat, začne se zde rozkládat, bude držet na daném místě vlhkost a podpoří například vznik plísní nebo množení mechů.

Trávník přitom stačí jednou za pár dní vyfoukat fukarem na listí, nebo použít zahradní vysavač. Jednou za sezónu se doporučuje koberec vykartáčovat. K tomu se používá speciální kartáč s nylonovými štětinami. Vyhněte se štětinám drátěným, ty mohou trávník poškodit. Díky kartáčování se vlákna hezky narovnají a získají svůj původní tvar. Během této údržby pak vysypejte na trávník jemný křemičitý písek. Ten kartáčem rozhrňte po celé ploše. Písek zapadne mezi vlákna a koberec přirozeně zatíží a ochrání před mechanickým poškozením. Takto ošetřený trávník je prakticky nezničitelný a odolá i drápkům domácích mazlíčků či UV záření po celých 20 let.