Málokdo tuší, že způsob, jakým reagujeme na cizí lidi, často sahá mnohem hlouběji – až do našeho dětství. Možná jste nikdy nepřemýšleli nad tím, jaká gesta, tón hlasu nebo neverbální komunikaci používáte. Pravdou ale zůstává, že podle psychologů má vše svůj význam.
Způsob, jakým jsme byli vedeni k interakci s cizími lidmi v dětství, se promítá i do dospělosti. Existují lidé, kteří jsou velmi přátelští a snadno zavedou rozhovor prakticky s každým. Na druhou stranu se ale najdou i ti, kteří se kontaktu s cizím člověkem vyhýbají a mlčky jej obejdou.
Přátelsky pozdravíte a hned začnete rozhovor
Už na dálku se na cizí lidi usmíváte. Hned, jakmile někam vejdete, hlasitě pozdravíte, usmějete se a díváte se přitom druhému člověku do očí. Vaše interakce ale neskončí vždy jen u pozdravu. Snadno také navážete s druhými lidmi kontakt. Zeptáte se jich, jak se mají, pronesete nějakou vtipnou hlášku a podobně. Kontakt s druhými lidmi vás baví a těšíte se na něj. Nezáleží přitom na tom, zda se jedná o člověka ve vašem věku, výrazně staršího, nebo naopak mladšího. Pár vět prohodíte klidně s kýmkoliv.
Co takové chování říká o vašem dětství? Pravděpodobně jste vyrůstali v prostředí, kde byla komunikace otevřená a lidé kolem vás se vám věnovali. Rodiče vás naučili druhé nejen zdravit, ale i s nimi komunikovat. V dětství jste pravděpodobně neměli obavy se projevovat a rodiče vás brali jako sobě rovného. Možná jste právě takové chování vypozorovali od nich a v dospělosti jste na něj navázali.
Z hlediska psychologie v sobě nosíte silný vnitřní pocit bezpečí a svět i ostatní lidi vnímáte jako přátelské místo.
Ti, kteří byli vedeni k otevřené komunikaci, nemají problém zapříst rozhovor
, ...
Pozdravíte, protože je to slušnost, ale dál si hledíte svého
Pokud se potkáte s cizím člověkem, krátce, ale důrazně jej pozdravíte nebo pokývnete hlavou. Kontaktu s druhými lidmi se nevyhýbáte, na druhou stranu jej ale nutně nevyhledáváte. Zdravíte, protože jste byli vychováváni tak, že se jedná o slušnost. Rodiče vám pravděpodobně vysvětlili, že je třeba cizí lidi pozdravit, nicméně tento fakt neprohloubili o vztahovou vrstvu.
Co takové chování říká o vašem dětství? Možná jste doma slýchali: „Pozdrav, protože se to patří.“ Rodiče vás vedli k úctě, ale zároveň určitému odstupu. U vás doma pravděpodobně převládala jasně stanovená pravidla, kterými jste se museli řídit. Na druhou stranu možná ve vašem dětství chyběla spontánnost nebo hravost.
Při interakci s druhými lidmi tak u vás vítězí kombinace respektu a opatrnosti. Řídíte se pravidly chování ve společnosti, ale nepotřebujete s cizími lidmi hned navazovat emocionální pouto.
Pozdravíte tiše a uhýbáte pohledem
Když vstoupíte do cizího prostředí, jen velmi potichu zamumláte pozdrav a rychle se odvracíte pryč. Je běžné, že ostatní váš pozdrav přeslechnou, nicméně vy nejste rádi středem pozornosti. Vždy doufáte, že si vás ostatní nebudou všímat.
Co takové chování říká o vašem dětství? Možná jste vyrůstali v prostředí, kdy jste zažívali určitou nejistotu. Možná jste se báli, že uděláte chybu a budete za ni potrestáni, nebo jste jednoduše nebyli vedeni k sebevědomému projevu a musíte se jej učit až v dospělosti. Pozdrav vnímáte jako nutnost, ale při kontaktu s cizím člověkem se necítíte komfortně.
Z psychologického hlediska jste možná v dětství nebyli chváleni za projev iniciativy nebo jste ze strany dospělých nebyli ujištěni o tom, že i váš hlas je důležitý.
Pokud se kontaktu s druhými vyhýbáte, možná svět nevnímáte jako bezpečné místo
, ...
Interakci s cizími lidmi se vyhýbáte, raději je nepozdravíte vůbec
Pokud potkáte cizího člověka, raději se díváte jinam a předstíráte, že jej vůbec nevidíte. Pozdrav vnímáte jako obtěžující nebo dokonce zbytečný.
Co takové chování říká o vašem dětství? Je možné, že svět nevnímáte jako bezpečné místo, protože jste tento pocit nezažili ani ve vašem dětství. Ke zdravení vás dospělí nevedli a nevysvětlili vám, jak se v těchto situacích chovat. Proto jste si postupem času vytvořili určitý obranný postoj. Svět vnímáte jako prostor, kde je lepší se chránit, než se otevírat cizím lidem.
Sdílejte článek
Štítky: Psychologie Komunikace Pozdrav
Zdroj: prozeny.cz, idnes.cz, psychologie.cz
Nejnovější z kategorie
Nejnovější
