Šéf vám nutí dovolenou na dny, kdy se vám to nehodí. Zákoník práce má přísná pravidla, bránit se ale musíte včas

Představte si ale, že váš šéf vám dovolenou určí. Sám vám nastaví dny, ve kterých budete dovolenou čerpat a vy se jeho přání přizpůsobíte. Ačkoliv zaměstnavatel skutečně může termín dovolené určit i proti vůli zaměstnance, nemá v tomto ohledu úplně volnou ruku.

Kdo může určit dobu čerpání dovolené

V praxi je pochopitelně nejrozšířenějším modelem vzájemná domluva o termínu dovolené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zákoník práce však výslovně uvádí, že: „Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li dále stanoveno jinak.“

Kromě toho však zákon zaměstnavateli ukládá povinnost zohlednit dvě podstatné věci. Přihlédnout musí jak k provozním důvodům firmy, tak i oprávněným zájmům daného zaměstnance. 

V praxi to znamená, že při schvalování konkrétního termínu dovolené zaměstnavatel zohledňuje aktuální personální situaci či nutnost zajistit provoz. Kromě toho by však měl vzít v úvahu také rodinnou situaci zaměstnance, například dlouhodobě plánovaný pobyt, školní prázdniny jeho dětí a podobně. 

Nadřízený vám nemůže nařídit dovolenou ze dne na den

Pokud by vám zaměstnavatel například v pátek oznámil, že od příštího pondělí budete po celý týden čerpat dovolenou, mohl by jednat v rozporu se zákoníkem práce. Ten totiž stanovuje: „Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.“ Bez vašeho souhlasu by totiž takový postup 14denní lhůtě neodpovídal.

V případě, že zaměstnavatel nařizuje zaměstnanci dovolenou na celý rok, musí alespoň jeden její úsek činit minimálně dva týdny v kuse. Pokud například má zaměstnanec nárok na čtyři týdny dovolené ročně, zaměstnavatel může určit, že má týden vybrat v únoru, dva týdny v červenci a týden v prosinci. Typické bývá nastavení celozávodní dovolené v určitém termínu. 

Zaměstnavatel musí přihlédnout k provozním důvodům firmy i k oprávněným zájmům zaměstnance , ...

Co když už máte zaplacený zájezd nebo naplánovanou rodinnou akci

V tomto případě je třeba rozlišovat dvě situace. První se týká případu, kdy si zaměstnanec sice koupil zájezd, ale dovolená mu ještě nebyla určena ani schválena. Zaměstnanec tak v podstatě spoléhal na to, že mu zaměstnavatel později dovolenou v daném termínu schválí. Pokud to provozní podmínky dovolí, měl by zaměstnavatel k zakoupenému zájezdu přihlédnout. Pokud tomu tak ale není, zaměstnanec má bohužel smůlu.

Odlišná situace pak nastává v případě, kdy má zaměstnanec zakoupený zájezd a zároveň mu již byla dovolená zaměstnavatelem na konkrétní termín schválena. V takovém případě má totiž zaměstnavatel povinnost uhradit náklady, které zaměstnanci bez jeho zavinění vznikly. Zákoník práce to vysvětluje následovně: „Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.“ Mezi tyto náklady by typicky patřil například storno poplatek za zrušení dovolené, letenky a podobně. 

Existují dny, kdy zaměstnavatel dovolenou nařídit nesmí

Ani právo zaměstnavatele určit termín dovolené není úplně neomezené. Zákoník práce stanovuje situace, kdy zaměstnavatel dovolenou určit nesmí. Typicky se jedná o situace, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, na mateřské, rodičovské nebo otcovské dovolené. Pokud tedy například zaměstnanec onemocní, zaměstnavatel mu nemůže nařídit, aby místo pracovní neschopnosti čerpal dovolenou. 

Pokud zaměstnavatel pravidla porušuje, je vhodné jej nejprve požádat o nápravu. Pokud ani to nepomůže, lze se obrátit na oblastní inspektorát práce nebo Státní úřad inspekce práce a podat podnět ke kontrole.