Vydělávám 2x víc než partnerka, ale odmítám za ni platit dovolenou. Její kamarádky tvrdí, že nejsem skutečný chlap

Jak to v párech chodí

V diskuzích se opakuje celkem podobný vývoj hospodaření s penězi v páru. Dokud spolu lidé jen chodí, platí každý za sebe, případně se střídají: jeden zaplatí ubytování, druhý třeba letenky, a příště naopak. Po sestěhování nebo svatbě se peníze začnou většinou míchat a při rodičovské přebírá většinu plateb ten, kdo vydělává.

I velkorysé rozdělení ale může být nevýhodné. Jedna z diskutujících třeba popsala partnera, kterému nevadilo zaplatit cestu a ubytování na dovolené za 40 000 Kč, zatímco ona doplácela jídlo zhruba za 20 000 Kč. Sama byla přitom před partnerem zvyklá jezdit na dovolené za 6 až 8 tisíc. Partner sice zaplatil dvě třetiny, jenže samotná úroveň dovolené byla nad jejími možnostmi.

Ne každý ale považuje takové rozdělení výdajů za spravedlivé. „Vydělám 2× více než partnerka, ale odmítám za ni kvůli tomu platit dovolenou. Každý zaplatíme svou část. Její kamarádky ale tvrdí, že nejsem skutečný chlap,“ komentuje muž, který s rozdělováním nesouhlasí.

Jak to dělají české páry

Páry, které mají každý svůj účet, se na společné výdaje nejčastěji skládají podle výše příjmů. Podle průzkumu skupiny Partners mezi 850 páry to platí v 62 % případů. Tento model je pak nejběžnější hlavně v rodinách, kde je jeden z partnerů na rodičovské nebo mateřské.

Rozdíl v příjmech přitom není žádná výjimka. Podle Air Bank ve 43 % domácností vydělává a přispívá víc muž, opačně je to jen ve 4 %. S penězi souvisí i rozhodování: o větších výdajích rozhoduje společně 71 % párů, a pokud v páru rozhoduje jen jeden, bývá to častěji muž (16 %) než žena (6 %). Jednou z příčin je i rozdíl ve mzdách: ženy v Česku vydělávají v průměru zhruba o 18 % méně než muži.

Placení v páru často prozradí víc než výše výplaty , ...

Proč „skutečný chlap platí“

Norma, že platí za všechno muž, přežívá i u lidí, kteří chtějí rovnost. Pochází z doby, kdy muž rodinu živil a žena se starala o děti a domácnost. Výzkum postojů k placení při randění ukazuje, že podobná očekávání přetrvávají. Americká studie s více než 17 000 účastníky zjistila, že 44 % mužů by přestalo randit se ženou, která nikdy nezaplatí, a zároveň se 76 % cítí provinile, když od ženy peníze přijmou, například při večeři.

Psychoterapeutka Markéta Šetinová upozorňuje na to, že spor o rozpočet na dovolenou bývá často skrytým sporem o to, co peníze pro každého vlastně znamenají. Jeden partner v cestování vidí například odměnu za práci a kus svobody, druhý si s velkou útratou může spojovat finanční nejistotu, kterou zažil v dětství.

Modely financování společných aktivit

Na správném modelu se odborníci neshodnou. Ale věří, že je férovější výrazný rozdíl v příjmech zohlednit a že jde hlavně o dohodu páru.

   - Napůl s pozváním navíc. Dopravu a ubytování pár platí napůl a ten, kdo vydělává víc, pak na místě pozve občas na večeři nebo výlet. Tento model funguje hlavně při menším rozdílu v příjmech.

   - Jeden pobyt, druhý útratu. Ten s nižším příjmem uhradí ubytování, druhý pak jídlo, výlety a vstupné na místě.

   - Kdo vybírá, ten zaplatí. Pokud dovolenou vybírají oba, platí ji napůl. Když ji ale vybere jeden a druhému ji jen oznámí, zaplatí ji sám. Nikdo tak nemusí platit něco, na co nemá.

   - Poměrově podle příjmu. Kdo vydělává dvakrát víc, zaplatí dvě třetiny. U dovolené za 40 000 Kč to při platech například 60 000 a 30 000 Kč dělá 26 667 a 13 333 Kč, takže oba dají stejnou část výdělku.

   - Rozpočet podle nižšího příjmu. Ten s nižším příjmem určí, kolik může dát, a podle toho se pak vybere cíl dovolené. Kdo chce lepší hotel nebo delší pobyt, musí rozdíl doplatit sám. Tak to například vyřešila diskutující studentka: partner se po jejím upozornění rozhodl zaplatit větší část.

Ať už si pár vybere jakýkoli model, rozhoduje hlavně to, kdy se na něm domluví. Psycholožka Eliška Remešová doporučuje otevřít téma ještě před rezervací. Stačí spočítat, kolik bude stát doprava, ubytování a útrata na místě, a teprve pak řešit, kdo co zaplatí.