V Česku je to pochoutka jak z michelinské restaurace. V Německu hygienická noční můra
Ačkoliv se jedná o sousedské státy, Česká republika je ve srovnání s Německem v mnoha směrech odlišná. To se týká nejen kulturních zvyklostí, ale rovněž třeba legislativy nebo konzumních návyků.
Právě legislativních opatření a konzumních návyků se týká určitý rozdíl, který je mezi těmito dvěma státy možné zaznamenat. Zatímco v České republice je na určité pokrmy nahlíženo jako na tradiční pochoutky, které si může připravit víceméně každý, v Německu jsou pravidla pro jejich přípravu a s ní související procesy o poznání přísnější.
Tuto pochoutku si v Německu jen tak nepřipravíte
Řeč je konkrétně o různých zabijačkových masných produktech, jako jsou například domácí jitrnice nebo jelita. Zatímco v České republice mají zabijačky poměrně dlouhou tradici a někteří lidé nahlížejí na tyto pokrmy jako na luxusní pochoutku, v Německu je situace v souvislosti s nimi o poznání komplikovanější.
To je dáno mimo jiné tím, že u těchto západních sousedů platí mnohem přísnější legislativa, která stanovuje hygienické i jiné podmínky. Pokud příslušné zákony nejsou dodrženy, hrozí vysoké pokuty.
Celkově pak mnozí Němci mají z porážek mnohem větší obavy, a to mimo jiné právě kvůli hygieně.
Porážky v Německu: Co říkají statistiky a platná legislativa
Na území Německa se setkáte s jedněmi z vůbec nejpřísnějších pravidel na ochranu zvířat. To se týká nejen těch domácích, jako jsou psi nebo kočky, ale právě i těch hospodářských, mezi něž se řadí mimo jiné prasata, ovce nebo skot.
Kromě toho tamější legislativa pamatuje rovněž na hygienická opatření při usmrcování hospodářských zvířat. I ta jsou velice důsledná.
Například německý Animal Welfare Act (TierSchG) nařizuje, že k porážce zvířete je třeba mít prokazatelné znalosti, dovednosti a příslušné hygienické vybavení. Kromě toho je vyžadováno, aby usmrcovanému zvířeti nebylo způsobováno jakékoliv bezdůvodné či nadměrné utrpení. Porážka tedy musí proběhnout rychle a v souladu s odbornými postupy.
Domácí porážka je v Německu možná pouze za předpokladu, že maso slouží pouze k vlastní domácí konzumaci. Z toho vyplývá, že maso (ani produkty, které z něj byly vyrobené) nesmí být prodáváno například na farmářských trzích ani kdekoliv jinde. Zákony jsou dokonce natolik přísné, že by podle nich maso nemělo být ani darováno. To se vztahuje i na příbuzné mimo společnou domácnost.
Německá legislativa pamatuje rovněž na ochranu veřejného zdraví. Z toho důvodu probíhá speciální kontrola jak před porážkou, tak i po jejím skončení. Tu mohou provádět buď úřední veterinární orgány, nebo způsobilí inspektoři.
V praxi se to projevuje například tak, že u každého prasete je vyžadováno vyšetření na trichinelózu. Jedná se o závažné onemocnění způsobené červy druhu Trichinella, které se může přenést na člověka. Projevuje se otoky, intenzivními bolestmi pohybového aparátu, horečkou a silnými alergickými reakcemi. Možný je i rozvoj dalších komplikací jako je pneumonie nebo myokarditida.
Jak je to v České republice?
Na území České republiky je regulace domácích zabijaček mnohem volnější. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že se na ně nevztahuje standardní veterinární inspekce jatek.
To nicméně platí pouze za předpokladu, že maso nebude prodáváno a je určené k domácí konzumaci nebo zpracování. Na rozdíl od Německa není v České republice problematická konzumace zabijačkových produktů osobami, které jsou chovateli blízké. Za osobu blízkou je podle legislativy ČR považován příbuzný v přímé řadě, sourozenec, manžel nebo partner.
Zdejší zákon navíc nevyžaduje, aby osoba vykonávající porážku měla nějakou speciální certifikaci nebo výuční list v oboru.
To se projevuje i na statistikách. Ačkoliv i v České republice v posledních letech počet vykonaných porážek výrazně klesl, v Německu je zájem o ně ještě nižší.
























































