Dřív se neříkalo “podvodník”, ale…? Otestujte si znalost staré češtiny

Prapůvod českého jazyka lze hledat v praslovanštině, což byl v dobách dávno minulých společný jazyk pro většinu slovanských národů. Kolem 6. století našeho letopočtu se praslovanština začala štěpit na různé dialekty včetně „naší“ češtiny. Bylo to zejména v období usazování slovanských kmenů ve střední Evropě.

Stručná historie češtiny

Ta se začala psát zhruba ve 12. století, kdy se objevily první česky psané glosy v latinských písemnostech. Dnes bychom pravděpodobně tyto texty označili za poznámky k překladu. Postupně docházelo k pomalému rozvoji češtiny, až ve 14. století vznikla Dalimilova kronika, kterou si patrně ze školy vybavíte jakožto nejstarší dochovaný česky psaný text. Dalším důležitým mezníkem bylo přeložení Bible do češtiny. Následkem toho se ustanovila jazyková pravidla a došlo k většímu rozvoji literatury.

Jako jazyk denní komunikace začali lidé češtinu ve velké míře používat především během středověku. Latina a němčina však v té době měla pořád navrch, tudíž docházelo ke zcela běžnému míchání všech jazyků. V husitských dobách se například český jazyk stal nástrojem reformace. Autorem reformy pravopisu byl samozřejmě Jan Hus. Není bez zajímavosti, že to byl právě on, kdo v rámci reformy navrhl odstranění nadbytečných písmen.

Období renesance a humanismu

Tato doba češtině přála. Právě do tohoto období se datuje vznik mnoha slavných spisů – za všechny můžeme jmenovat třeba spis Gramatika česká od Jana Blahoslava nebo Bibli kralickou, která se stala vzorem spisovné češtiny.

Slibně rozjetý vývoj češtiny zarazila bitva na Bílé hoře, respektive historické události, které po ní následovaly. Na mysli máme zejména násilnou germanizaci obyvatel, jejíž logickým důsledkem bylo naprosté upozadění češtiny. Šlechta a další vyšší vrstvy obyvatel včetně vzdělanců používala ke komunikaci převážně němčinu, tudíž česky (pokud vůbec) hovořil především venkovský lid.

Mnoho českých literárních děl vzniklo v období národního obrození. , ...

Další rozmach čeština zaznamenala (nepřekvapivě) v dobách národního obrození. V 19. století se o ni velmi zasadili velikáni té doby, jakými bezesporu byli třeba Josef Jungmann, František Palacký nebo Josef Šafařík. Doba přála vzniku nových českých slovníků či gramatických učebnic. Vzkvétala rovněž česká literatura. Není náhodou, že mnoho naprosto stěžejních děl, o kterých se dodnes učí ve školách, vzniklo právě v tuto dobu. Jen jejich jména mluví sama za sebe. V této době tvořili Karel Havlíček Borovský, Josef Kajetán Tyl nebo Božena Němcová či Karolína Světlá.

Kvíz: Staročeská slova a jejich význam

I když se naše dnešní mluva od té minulé samozřejmě velmi liší, mnoho výrazů některým z nás ve slovníku zůstalo, případně jste se s nimi mohli setkat třeba v lidové slovesnosti nebo při nahlédnutí do historických textů. Projděte si náš kvíz a otestujte své znalosti starých českých slov.

1. Staročeština znala výraz ludař. Jaké slovo byste volili dnes?

a) podvodník

b) kuchař

c) čeledín

2. Výraz kratochvíle můžete občas zaslechnout i dnes. Co si pod tím představit?

a) chvíli o samotě

b) zábavu

c) promarněný čas

3. Kantora jakožto učitele známe i v současné době. V minulosti to však znamenalo ještě:

a) domácí zvěř

b) zpěváka při bohoslužbě

c) školníka

4. Jaký význam byste přiřadili slovu hvozd?

a) krajina

b) klec s ptáky

c) zalesněný vrchol hory

5. Když je někdo truchlivý, je:

a) smutný

b) zapomnětlivý

c) uražený

6. Slovo pazneht má čeština ve slovníku dodnes, jeho původ je přitom slovanský. Jaký význam mělo a má?

a) darebák

b) nástroj na drcení obilí

c) kopyto sudokopytníka

Správné odpovědi:

1. a)
2. b)
3. b)
4. c)
5. a)
6. c)