Domácí zvyk, na který by naše babičky přísahaly. Dnes ho mladí považují za “trapný”
V době, kdy je možné objednat si oběd jedním kliknutím a sezónnost potravin ztrácí na významu, by se mohlo zdát, že některé zvyky minulých generací už dávno patří do historie. Přesto se v tichosti začínají vracet, i když ho někteří mladí považují za „trapný“.
Dříve měly ženy jiné vyžití než dnes. Mezi jejich koníčky či zvyky patřily různé domácí a rukodělné práce, zahradničení nebo třeba bylinkářství. Jenže právě tyto „zapomenuté“ zvyky se začínají znovu objevovat. Ne u všech, ale stále více lidí cítí potřebu zpomalit, vrátit se ke kořenům a získat zpět kus ztracené soběstačnosti. Sušení bylinek, zavařování nebo nakládání zeleniny už nejsou jen výsadou starších generací. V tichosti se vrací do domácností i díky novým trendům a životním filozofiím.
Když bylo normální mít spíž
Dřív nebyla domácnost, kde by chyběla spižírna plná zavařenin, naložených okurek, jablečného pyré nebo šípkového čaje z vlastnoručně nasbíraných plodů. Byla to otázka ekonomiky, sezónnosti i tradice. Lidé si neuměli představit zimu bez zásob, které vznikaly celé léto.
Dnes máme regály plné zboží celý rok, ale zároveň čelíme paradoxu: jídlo je sice všude, ale často nevíme, odkud pochází, co obsahuje ani jak bylo zpracováno. Staré techniky uchovávání potravin, které dřív byly nutností, dnes získávají nový význam – jako cesta ke kvalitě, nezávislosti a hlubšímu vztahu k jídlu.
Pěstování a sušení bylinek je voňavý koníček pro každou generaci.
, ...
Pro někoho je to „trapné“, pro někoho cool
Mnoho mladých lidí považuje sušení bylinek nebo zavařování za zbytečnost. V obchodech je vše pohodlně dostupné a čas, který by strávili v kuchyni, raději věnují práci, cestování nebo Netflixu. Ale zároveň existuje rostoucí skupina lidí, která se k těmto zvykům vědomě vrací.
Mezi těmi, kdo znovu objevují tradiční domácí zvyky, najdeme příznivce udržitelného života, kteří se snaží žít bez odpadu, šetřit planetu a pěstovat si vlastní potraviny. Podobné zvyky se uchytily třeba i mezi vegany a vegetariány. Ti si často doma připravují vlastní kimchi, nakládané okurky, tofu nebo fermentované nápoje. Zavařování a různé práce kolem domácnosti milují i příznivkyně „trad wife“ hnutí. Jde o ženy, které se hlásí k tradičním rolím, často vaří a konzervují doma jako součást životní filozofie. V neposlední řadě se k těmto zvykům vracejí mladé rodiny, kterým není jedno, co jejich děti jedí.
Proč se k tomu někteří vracejí?
Kvalita a kontrola – když si sami usušíte mátu nebo meduňku, víte přesně, co pijete. U domácího džemu si pohlídáte cukr i původ ovoce.
Šetrnost – využití přebytků ze zahrady nebo trhu je ekonomické i ekologické.
Relax a hobby – zavařování nebo bylinková zahrádka působí terapeuticky. V době stresu a digitálního přetížení může být práce rukama balzámem na duši.
Sdílení a komunita – výměna domácích výrobků, kvásku nebo receptů spojuje. Vznikají celé komunity, které si pomáhají a inspirují se.
Zavařování je překvapivě snadné.
, ...
Co se dá snadno zkusit i dnes?
Pokud chcete také do vašeho životního stylu či rutiny začlenit nějaké zvyky z dob našich babiček, nemusíte hned zbudovat celou spižírnu a přestat nakupovat v supermarketu. Stačí vybrat jednu věc a vnímat ji jako něco, co vás uklidňuje nebo zabaví. Jednoduché je například pěstování bylinek. Nepotřebujete k tomu zahradu a zvládnete to i ve městě, ať už na balkoně, nebo na okenním parapetu. Vypěstované bylinky si pak můžete nasušit a vyrábět třeba čajové směsi nebo koření na zimu.
Stále oblíbenější je i zavařování. Ačkoliv si hodně lidí myslí, že je to náročné, opak je pravdou. Většinu zavařenin připravíte během hodiny a díky domácí výrobě máte přehled o složení marmelád, kompotů i zeleninových směsí. Podobně lze připravit třeba bylinné nebo ovocné sirupy či kyselé okurky.
Tradice, která má budoucnost
Je zvláštní, že v době, kdy si můžeme vše koupit a nechat doručit do 15 minut, zažívá návrat k tradičním zvyklostem nečekaný rozkvět. Ačkoliv někomu může domácí sušení bylinek nebo zavařování připadat jako relikt minulosti, pro jiné je to cesta k soběstačnosti, udržitelnosti i radosti z jednoduchých věcí.
Možná už příště nebudete kroutit hlavou nad tím, že si někdo suší heřmánek nebo vaří sirup z pampelišek. Možná si sami vzpomenete na babiččinu kuchyni a zatoužíte přivonět ke sklenici domácího džemu. A kdo ví, třeba se právě z „trapného zvyku“ stane váš nový koníček.
