Sousedé z Německa nad námi zvedají varovný prst: Češi, jste další na řadě. Neopakujte stejnou chybu

Česká vláda zahájila rozsáhlou reformu sociálního systému, jejímž symbolem se stala takzvaná superdávka. Má nahradit několik dosavadních příspěvků a sloučit je do jednoho nástroje. Očekávání jsou vysoká, slibuje se jednodušší administrativa, rychlejší vyřizování i menší zátěž pro úřady.

Záměrem je, aby lidé nemuseli vyplňovat několik žádostí a dokládat stejné dokumenty opakovaně. Z jednoho formuláře má nově vycházet výpočet podpory, která pokryje potřeby rodiny v oblasti životního minima i bydlení. Podle ministerstva práce jde o krok směrem k modernějšímu státu a větší efektivitě na úřadech.

Superdávka má především odstranit složitou byrokracii. , ...

Když sousedé couvají

Zatímco Česko spouští nový model, Německo a Itálie mají s podobnými reformami za sebou hořkou zkušenost. Jejich systémy měly původně podobný cíl, kterým bylo zjednodušit poskytování dávek a spojit různé formy podpory do jednoho rámce. V praxi se ale ukázalo, že ambice narazily na realitu.

Německý program, který měl pomoci lidem v dlouhodobé nezaměstnanosti, se stal terčem kritiky kvůli zneužívání i rostoucím nákladům. V některých případech úřady ztratily přehled o tom, kdo dávku pobírá a za jakých podmínek. Náklady systému rostly rychleji, než stát očekával. Itálie prošla podobným scénářem, kdy po několika letech musela svůj projekt zcela přehodnotit.

Podle ekonomů, kteří situaci sledují, byl hlavní problém v tom, že stát neměl dost účinné nástroje jak kontrolovat plnění povinností příjemců. Sociální podpora se tak často proměnila v pasivní nárok, který nemotivoval k návratu do práce.

Český model: digitalizace i riziko

Domácí verze superdávky se od svých předchůdců liší zejména důrazem na digitalizaci. Vláda sází na to, že elektronické formuláře a výpočty pomohou omezit chybovost a ušetří práci úředníkům. V praxi to znamená, že se bude většina žádostí vyřizovat on-line a výslednou výši podpory určí algoritmus. Odborníci však upozorňují, že právě tato část může být slabinou celého systému. Způsob výpočtu podpory totiž zatím není veřejně známý. Pokud nebude transparentní, může to vyvolat pochybnosti o férovosti i o tom, zda všichni žadatelé dostávají srovnatelnou pomoc.

Další otázkou je schopnost žadatelů elektronický systém využívat. Mnozí lidé, kteří dnes pobírají sociální dávky, mají omezený přístup k internetu nebo chybějící digitální dovednosti. Pokud se jim nepodaří systém ovládnout, může dojít k paradoxní situaci, kdy stát reformu spustí, ale část potřebných se k pomoci vůbec nedostane.

Co může selhat stejně jako v Německu

Zkušenosti z Německa ukazují, že i dobře míněná reforma může selhat na detailech. Jedním z největších problémů bylo prokázat, že žadatel neplní podmínky. Úředníci museli složitě dokazovat, že někdo odmítá práci nebo nechodí na schůzky. Výsledkem byla nízká efektivita a rostoucí frustrace obou stran.

Pokud české úřady nebudou mít dostatečné kontrolní mechanismy, může se historie opakovat. Nejde jen o to, že by stát přišel o část prostředků. V sázce je také důvěra veřejnosti. Jakmile se rozšíří pocit, že systém zvýhodňuje neaktivní nebo nespravedlivě trestá poctivé, může se reforma obrátit proti svému původnímu účelu.

Politika versus realita

Vláda prosazuje superdávku jako cestu k efektivitě a úsporám, ale v pozadí je také tlak na rozpočtovou disciplínu. Po letech, kdy stát výrazně navyšoval sociální výdaje kvůli energetické krizi a inflaci, hledá prostor pro úspory. Sloučení dávek do jednoho balíku má umožnit lépe kontrolovat toky peněz a snížit duplicitu i chybovost.

Kritici však varují, že administrativní zjednodušení nemusí automaticky znamenat lepší cílení podpory. Příliš složitý systém výpočtu může vést k tomu, že skutečně potřební lidé dostanou méně, zatímco jiní budou schopni mezer využít. Ekonomové také upozorňují na riziko, že stát ztratí přehled o skutečných nákladech, protože nový model mění strukturu rozpočtových položek.

Německé zkušenosti příliš pozitivní nejsou. Nyní je na vládě a úřadech, jak se s riziky vypořádají. , ...

Důsledky mohou přijít rychle

Vliv reformy na státní rozpočet se ukáže už během prvního roku. Pokud počet žadatelů vzroste a proces schvalování nebude dostatečně řízen, mohou výdaje převýšit odhady. Německo zažilo podobný scénář hned po zavedení svého systému, kdy náklady narostly o několik miliard eur ročně. České ministerstvo práce sice tvrdí, že má výdaje pod kontrolou, ale přiznává, že přesná čísla budou známa až po několika měsících. Kromě finanční stránky bude zásadní i to, jak rychle si lidé na nový systém zvyknou. Každá reforma, která mění zvyklosti občanů i úředníků, totiž potřebuje čas a trpělivost.

Přestože se objevují varování zvenčí, nelze říct, že by český model byl odsouzen k neúspěchu. Pokud se podaří zajistit dostatečnou kontrolu, funkční komunikaci s úřady a srozumitelné podmínky, může reforma přinést skutečné zjednodušení. Klíčem bude transparentnost a schopnost pružně reagovat na chyby. A právě v tom se rozhodne, zda superdávka bude skutečně moderním nástrojem, nebo jen dalším neúspěšným pokusem o reformu, kterou po pár letech nahradí jiný systém.