Češi toto jídlo milují. Cizinci si to pletou s krmením pro psy
Zatímco některá tradiční česká jídla se u cizinců těší popularitě, nad jinými zůstává rozum stát. Ne všechny pokrmy totiž na první pohled vypadají vábně. Toto konkrétní jídlo si pak neznalí mohou klidně splést s krmením pro psy a odmítnou jej pozřít. Přitom ale existuje spousta Čechů, kteří na něj nedají dopustit.
Toto tradiční české jídlo si dopřáváme zejména v období zabíjaček. Řeč je o prejtu, tradiční zabijačkové směsi, která se používá jako náplň do jitrnic a jelit. Často se podává s kysaným zelím a brambory. Na první pohled však směs samotná nemusí vypadat úplně vábně a cizince tak odrazovat od ochutnání.
Symbol poctivé domácí kuchyně, který ale cizince nenadchne
Existují dva druhy prejtů. První z nich se připravuje z krve a vařených krup, druhý (jitrnicový) obsahuje namletá játra a vepřový ořez. V obou případech se k dochucení používá nejrůznější koření. Na první pohled však jejich konzistence a barva nevypadají úplně nejvábněji a mnozí cizinci tak tuto pochoutku české gastronomie přirovnávají ke konzervovanému jídlu pro psy. Po ochutnání pak mívají rozporuplné reakce. Zatímco někteří si na těchto jídlech opravdu pochutnají, jiní je nedokážou dojíst.
Zabijačkové speciality vzbuzují u cizinců rozporuplné názory
, ...
Estetika jídla se napříč kulturami liší
To, co je v jedné kultuře považováno za lahodně vypadající pokrm, může být pro cizince na první pohled odpudivé. Každá země má přirozeně své vlastní zvyklosti. Zatímco my nad vzhledem prejtu už mnohdy nepřemýšlíme a s chutí se do něj pustíme, cizinci to mají jinak. A stejně tak my se na dovolené v zahraničí někdy nestačíme divit, co nám v restauracích naservírují.
V některých zemích se například klade důraz na přirozený vzhled masa. Příkladem může být arabská kuchyně, kde se často na stůl servíruje celé maso (například jehněčí hlava). Na druhou stranu v Evropě by ale takový pokrm mohl být vnímán jako esteticky nevzhledný či dokonce odpudivý.
Západní kuchyně pak obecně klade větší důraz na syté barvy, šťavnatost a symetrii. Ve východní kultuře (například japonské kuchyni) se na druhou stranu upřednostňuje minimalismus, přirozenost a rovnováha barev a textur. Pro Japonce je pak velmi důležitý i způsob servírování, aby vše vypadalo tak, jako by to bylo v souladu s přírodou.
Co je v jedné zemi delikatesou, může být v jiné zemi tabu
V České republice je dlouhodobě nejkonzumovanějším druhem masa vepřové. Na druhou stranu v muslimských zemích je jeho konzumace z náboženských důvodů zakázána.
Jiným příkladem může být jehněčí maso. U nás se jedná spíše o delikatesu a sváteční pokrm, v Řecku a zemích Blízkého východu jde o poměrně běžnou ingredienci. Velké rozdíly panují také ve vnímání poněkud netradičních druhů mas (například koňského či králičího).
Zvláštní kategorií jsou i zpracované masné výrobky (párky, klobásy nebo paštiky). V České republice se jedná o zcela standardní součást jídelníčku, například v Japonsku se ale setkáte spíše s tenkými plátky hovězího masa či fermentovanými masnými a rybími pokrmy, které mají zcela odlišnou chuť i texturu.
Svíčková na smetaně sklízí úspěch
, ...
Která česká jídla jsou u turistů naopak nejoblíbenější?
Zatímco některá tradiční česká jídla jsou vyloženě kontroverzní, jiná se u zahraničních návštěvníků těší popularitě. Na tomto žebříčku přitom první příčku obsadil nápoj. Zřejmě nikoho příliš nepřekvapí, že se jedná o plzeňské pivo. Druhou příčku pak obsadil guláš následovaný knedlíky. Pravděpodobně nejznámější české jídlo, svíčková na smetaně, se umístila na páté příčce.
Velký prostor si ale vysloužily i české dezerty a pečivo. V žebříčku najdete například ovocné knedlíky, koláče, buchty, bublaninu či perníčky. Nechybí ale ani masové pokrmy jako řízek, sekaná nebo utopenci. Z bezmasých českých pokrmů se pak největší popularitě těší česnečka, bramboráky nebo smažený sýr.
