Upozornění: Tento brouk se šíří po Česku. Pokud ho uvidíte na balkoně, nedotýkejte se ho holou rukou

Drobní živočichové jako klíšťata, pavouci, mouchy nebo komáři jsou příkladnou ukázkou toho, že nebezpečí lidem zdaleka nehrozí pouze ze strany větších, silnějších a rychlejších predátorů. Není žádným tajemstvím, že například komáři jsou největšími zabijáky celé zvířecí říše (v posledních letech měl tento okřídlený hmyz na svědomí přibližně 600 000 až 700 000 vyhaslých lidských životů).

Na území České republiky se sice (zejména díky klimatickým podmínkám) lidé s nebezpečným hmyzem nesetkávají tak často, ale přesto je i zde možné narazit na určité zástupce hmyzí říše, kteří dokáží přenášet nemoci, způsobit nepříjemná až zdravotně závažná poranění nebo vyvolat alergické reakce. Patří mezi ně například drabčíci rodu Paederus. 

Drabčíci: Drobní brouci, které byste v žádném případě neměli podceňovat

Drabčíci jsou druhově mimořádně početnou čeledí menších brouků. Zástupci této čeledi jsou rozšíření po celém světě. Jen na území České republiky bylo objeveno více než 1 400 druhů drabčíků. Všechny druhy zpravidla dosahují délky maximálně několik milimetrů a mohou se pyšnit štíhlým protáhlým tělem a velmi krátkými krovkami. 

Všichni drabčíci, již volně žijí na území České republiky, rovněž disponují vyvinutými řitními žlázami, prostřednictvím kterých dokáží vypouštět obranné sekrety, v nichž jsou obsaženy jedovaté látky. Tyto látky mohou při kontaktu s lidskou pokožkou způsobit kontaktní dermatitidu se svědivými puchýři.

Drabčík rodu Paederus disponuje křiklavě červenými částmi těla. , ...

Jedním z nejrozšířenějších a nejprozkoumanějších druhů drabčíků je v České republice drabčík rodu Paederus. Obzvláště v letních měsících nezřídka dochází k jeho přemnožení, a to zejména v oblastech s vysokou mírou vlhkosti a světla.

Jak specificky poznat právě tento rod drabčíka a co dělat, pokud s ním přijdete do kontaktu?

Drabčík rodu Paederus

Drabčíci rodu Paederus dosahují délky přibližně 6 až 14 milimetrů. Poznáte je podle metalického povrchu těla a prodloužených hřbetních krytů metalicky modré či zelené barvy. Hrudník a části jejich těla a zadečku bývají výrazně červené. 

Zástupci tohoto rodu (podobně jako většina drabčíků) zpravidla obývají vlhká místa – žijí například v humusu, v trouchnivějícím dřevě či v houbách. Tvoří důležitou součást půdní fauny, takže se jich – pokud možno – nesnažte zbavovat. 

Drabčíci jsou aktivní přes den i v noci, přičemž v nočních hodinách je může přitahovat umělé osvětlení (např. pouliční lampy nebo světla z oken či ručních svítilen).

Drabčíci rodu Paederus na člověka sami od sebe neútočí, ale pokud se cítí ohrožení, mohou vypustit tzv. pederin. To je relativně silný vesikant, jenž způsobuje dráždivé kontaktní dermatitidy, které jsou známé jako dermatitis linearis. Příznaky se začínají zpravidla objevovat zhruba 12 až 48 hodin po kontaktu a patří mezi ně puchýře, silné pálení, zánět nebo červené pruhy na pokožce. Zarudnutí může přetrvávat dokonce i dlouhodobě. 

Pokud jsou zasáhnuté oči, může oběť pociťovat brnění, zarudnutí nebo nadměrné slzení. 

Ve výzkumech 25 % až 35 % zasažených hlásilo otok nebo bolest na obličeji a krku. V některých případech byl hlášen rovněž otok víček nebo zánět spojivek .

Kontakt s drabčíky rodu Paederus může vyvolat kožní reakce. , ...

Co dělat, pokud se s broukem dostanete do kontaktu

Pokud na drabčíky rodu Paederus narazíte, nikdy na ně nesahejte. Pokud se dostali někam, kde by neměli být (např. do vnitřních prostor vašeho domu), opatrně je naberte na nějaký předmět (např. pevnou čtvrtku nebo plochý kus plastu) a vyneste je ven. 

Pokud jste na ně omylem sáhli, důkladně si omyjte ruce vodou a mýdlem. V případě, že došlo ke kontaktu s očima, poraďte se s očním lékařem.