„My tě vychovali, ve stáří se zase postaráš ty o nás.“ Řada rodičů počítá v důchodu s finanční podporou svých dětí

Péče o rodiče ve stáří totiž typicky přichází v momentě, kdy jsou samotné děti již v produktivním věku. Je obvyklé, že samy mají potomky, musejí splácet hypotéku, spoří dětem na studium, chtějí investovat a také se věnovat vlastním koníčkům. Problém tak v rodinách může nastat ve chvíli, kdy se z dobrovolné pomoci stane automatické očekávání bez ohledu na finanční situaci dítěte.

Proč mnoho seniorů může pomoc potřebovat

Průměrný starobní důchod dosahuje v roce 2026 přibližně 21 840 Kč měsíčně. Od ledna 2027 má po valorizaci dosáhnout 22 196 Kč. Tato částka přitom v mnoha domácnostech nemusí být dostačující na pohodlné pokrytí veškerých výdajů.

Problém může nastat zejména u samostatně žijících seniorů. Ostatně i podle Českého statistického úřadu patří samostatně žijící senioři nad 65 let mezi skupiny nejvíce ohrožené příjmovou chudobou. Vysoké náklady v kombinaci s nízkými úsporami pak mohou vést k tomu, že se senioři obracejí s prosbou o pomoc na své potomky. Podle průzkumů přitom část rodičů počítá s tím, že jim jejich děti budou ve stáří finančně pomáhat. V některých rodinách se tak objevuje přesvědčení: „My jsme se starali o tebe, teď je řada na tobě.“ Někteří rodiče dokonce své děti berou jako bankomat a diktují jim, co jim mají koupit. 

I několik tisíc korun měsíčně dítě ve svém rozpočtu pozná

U dítěte s vysokým příjmem může rodič snadno získat pocit, že například několik tisíc korun měsíčně „ani nepozná“. To ale nemusí být pravda. I člověk s nadprůměrným příjmem může mít poměrně vysoké náklady. Do hry může vstupovat vysoká splátka hypotéky, energie, potraviny pro početnou rodinu, investice do vzdělávání či zájmových kroužků dětí nebo nutnost i přesto tvořit finanční rezervu pro budoucí zabezpečení rodiny. 

I když rodiče mohou po svém dítěti požadovat pouze pár tisíc korun měsíčně, v mnoha rodinách to znamená díru v rámci rodinného rozpočtu a například nutnost omezit výdaje za své vlastní záliby nebo potřeby. 

Pro rodinu může i několik tisíc korun měsíčně představovat zátěž v rozpočtu , ...

Jak se na pomoc v rodině dívá zákon?

Občanský zákoník přímo zmiňuje, že „předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost“. Uvádí také, že „dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu“. Neznamená to ale automaticky, že rodič může peníze od svých potomků žádat jen proto, že je v důchodu a výše penze mu nevyhovuje. Musí se vždy jednat o reálnou potřebu. 

Pokud má rodič více dětí, vyživovací povinnost se mezi ně nedělí automaticky rovným dílem. Každé dítě přispívá podle svých individuálních schopností, možností a majetkových poměrů. V případě, že jedno z dětí vydělává výrazně více, může být jeho případný podíl vyšší. Navíc se neposuzuje pouze výše mzdy. Do hry vstupuje i to, zda má potomek vlastní děti, výše majetku nebo třeba náklady na domácnost. 

Uprostřed zůstává takzvaná „sendvičová generace“

Mnoho lidí se během svého života dostane do situace, kdy je součástí takzvané „sendvičové generace“. Tímto pojmem se označují lidé středního věku, kteří se současně starají o své děti a stárnoucí rodiče. Tento fenomén je však pochopitelně spojen s větším tlakem. Lidé v této roli totiž zároveň řeší výchovu a financování vlastních dětí a zároveň péči pro své rodiče. Výsledkem mnohdy bývá nejen zvýšená finanční zátěž, ale také časová tíseň, kdy dítěti nezbývá dostatek času na partnera, vlastní koníčky nebo odpočinek.