„Manželka nechodí do práce, ale chce polovinu mé výplaty.“ Pravidla společných peněz překvapí nejednoho Čecha
Rodinné finance patří k nejproblematičtějším otázkám, které musí české domácnosti na denní bázi řešit. Ničím neobvyklým není ani to, že kvůli dlouhodobým finančním neshodám dochází k nejrůznějším hádkám, odcizení a často i rozvodům. Jak ale řešit třeba situaci, kdy si manželka, která momentálně nepracuje, nárokuje polovinu manželovy výplaty? A jak je to naopak v situaci, kdy manžel nechce manželce dávat vůbec nic? Realita je podle českého práva mnohem komplikovanější než by napovídal zdravý selský rozum.
Sledovat v Google Zprávách
Společné jmění manželů (SJM) vzniká automaticky uzavřením manželství a spadá do něj téměř všechno, co kterýkoliv z manželů za dobu trvání manželství získá – včetně mezd, odměn, prémií, autorských honorářů nebo odstupného. Prakticky to znamená, že výplata, která přijde na účet jednoho z manželů, patří právně oběma. Ani to ale automaticky neznamená, že má manželka právo požadovat přesně polovinu měsíční výplaty na svůj účet.
Komu podle zákona patří výplata?
Klíčovou právní normou, která upravuje vlastnictví příjmů v manželství, je občanský zákoník, a zejména pak § 708 a 709 upravující společné jmění manželů (SJM). To vzniká automaticky uzavřením manželství, pokud se novomanželé předem nedohodli jinak, typicky prostřednictvím předmanželské smlouvy podepsané u notáře. Do SJM patří veškeré mzdy a platy, odměny, prémie, bonusy a provize. Týká se však také odstupného, výplat z pojištění, výnosů z nájmu nemovitostí nebo třeba autorských honorářů.
Společné jmění pak nevylučuje ani to, že mají oba manželé dva oddělené bankovní účty. „Zákonný režim SJM a oddělené bankovní účty se nevylučují, takže peníze, které vyděláte během manželství, automaticky spadají do SJM, takže je jedno, jestli vám chodí na společný účet, nebo má každý svůj vlastní. To, že si s partnerem sami pro sebe rozdělíte výdaje – „já platím nájem, ty jídlo“, je běžná praxe. Z právního hlediska se tím ale SJM neruší,“ upozorňuje Alena Čurlíková z KB Pojišťovny.
Výjimkou ze SJM jsou pak pouze dary a dědictví určené výhradně jednomu z manželů, osobní věci sloužící pouze jednomu z manželů a majetek, který měl každý z nich ještě před svatbou.
Automatické právo na polovinu výplaty manželka nemá
Ačkoliv to na první pohled může vypadat, že manželka má automaticky právo na polovinu výplaty, realita je o poznání komplikovanější. Společné vlastnictví totiž znamená, že oba manželé mají stejné právo k celku, nikoliv nárok na svou polovinu. Konkrétně § 690 OZ říká, že oba manželé mají povinnost přispívat na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti, přičemž § 697 OZ dále specifikuje i vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu stejné hmotné a kulturní úrovně.
Pokud tedy momentálně pracuje jen jeden z manželů, musí existovat určitý tok peněz od vydělávajícího člena k druhému. Jeho forma, výše a konkrétní podoba ale záleží na vzájemné dohodě obou manželů (nebo na rozhodnutí soudu, pokud se nedohodnou). V praxi funguje několik modelů – někteří manželé mají společný účet, na který chodí výplata, jiní přispívají dohodnutou částkou na společné výdaje a některým párům stačí jen ústní domluva na tom, kdo bude platit například nájem a kdo potraviny. Není ale žádný automatický model, který by mohl univerzálně platit u každého vztahu.
Péče o rodinu a domácnost má podle zákona stejnou váhu a hodnotu jako finanční příjmy pracujícího partnera.
, ...
Jaká je situace, když jeden z manželů nepracuje?
Již zmiňovaný § 690 občanského zákoníku říká, že „Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.“
Tím zákon vedle sebe staví dva typy přispívání jako rovnocenné – a když jeden z manželů pracuje, zatímco druhý se stará o rodinu a její členy, oba přispívají z pohledu zákona stejným dílem. V praxi tak má jeden z manželů vyživovací povinnost v situacích, kdy je druhý na mateřské nebo rodičovské dovolené, kdy se například stará o nemocné dítě či rodiče nebo třeba když je sám druhý partner dlouhodobě nemocný a pracovat nemůže.
Komplikovaná je však situace, kdy jeden z partnerů nepracuje dobrovolně, protože zkrátka nechce. V takovém případě vyživovací povinnost stále platí, ale soud zkoumá osobní a majetkové poměry, schopnosti a možnosti. Pokud soud konstatuje, že manželka by objektivně pracovat mohla, může požadované výživné výrazně snížit – nikdy ho ale nemůže úplně zrušit, protože manželství s sebou nese i tento zákonný závazek.
