Pokud vás rozčiluje žvýkání, tak máte problém. Vědci řekli, co to o vás vypovídá

Misofonie není jen otravná nelibost. Je to hluboká emoční reakce, kdy běžné zvuky spouštějí extrémní stres, úzkost nebo vztek. Vědecké výzkumy naznačují, že mozek lidí s misofonií funguje jinak. Místo obyčejného vjemu totiž slyšený zvuk rozjede lavinu emocí, jako by šlo o skutečnou hrozbu. S tímto stavem zatím lékaři neumějí zázraky, i když možnosti pomoci existují.

Srkání, mlaskání, hlasité kousání – zvuky, přes které se někteří lidé nepřenesou , ...

Co je misofonie a jak se projevuje?

Slovo „misofonie“ doslova znamená „nenávist ke zvukům“. Nejde ale o to, že se vám něco nelíbí. Jde o intenzivní, nekontrolovatelnou reakci na specifické zvuky, jako jsou mlaskání, žvýkání, srkání, dýchání nebo třeba škrábání nehty o látku. U lidí s tímto stavem se tyto podněty stávají nesnesitelnými. Ne proto, že by byli přecitlivělí, ale protože jejich mozek reaguje jinak než u většiny lidí.

Typická reakce na spouštěcí zvuk může být náhlý výbuch vzteku, panika, třes nebo nutkání situaci okamžitě opustit. Někdy se přidává i fyzická bolest, nevolnost nebo silný odpor. Misofonie se často objevuje už v dospívání a může výrazně komplikovat mezilidské vztahy. Zejména pokud okolí netuší, že se nejedná o „záchvat nálady“, ale o neurologickou poruchu.

Zajímavé je, že většina spouštěčů má společného jmenovatele: jsou to zvuky, které vydávají ostatní lidé. Zatímco šumění deště nebo hluk města nevadí, syknutí při polknutí tekutiny může být pro misofonika neúnosné. Odborníci tak upozorňují, že misofonie není problém se sluchem, ale se zpracováním emocí.

Misofonii lze řešit pomocí různých technik , ...

Mozek funguje jinak

Ke studiu misofonie se nejčastěji využívá magnetická rezonance. Ta ukázala, že mozek lidí s misofonií funguje v přítomnosti daného „otravného“ zvuku úplně jinak. Klíčovou roli hraje část mozku zodpovědná za zpracování emocí a pocitů. U misofoniků se tato oblast aktivuje mnohem silněji, což způsobuje nepříjemné pocity. V případě, že člověk s tímto problémem zaslechne jemu nepříjemný zvuk, propojí se hned několik částí v mozku, které by se normálně v dané situaci ani nespojily. Nejčastěji pak jde o spojení s dalšími centry emocí, zejména s oblastí strachu, agrese a motoriky. Kombinace všech těchto propojení má na svědomí to, že mozek zvuk vyhodnotí jako ohrožení, které vyžaduje okamžitou fyzickou nebo psychickou reakci. Misofonik pak nedokáže tyto emoce ovládnout a navenek to vypadá, že je agresivní nebo přehání.

Některé studie dokonce zjistily, že lidé trpící touto poruchou jsou velmi empatičtí a reagují na emoce druhých lidí. Podle vědců tak může být tato „nechuť“ z lidských zvuků jakýmsi obranným mechanismem. Zvuky cizích lidí jim totiž připadají moc osobní, vtíravé a misofonici mají pocit, že jim narušují osobní prostor.

Možnosti léčby a každodenní strategie

Misofonie prozatím není uznávanou diagnózou. Psychologové ale mají hned několik řešení, jak si s nepříjemnými pocity poradit. Jednou z nejúčinnějších metod je kognitivně-behaviorální terapie. Jde o formu terapie, která pomáhá člověku pracovat s různými negativními vzorci a postupně je učí snižovat reakci na různé emoční spouštěče. Jindy se doporučují různé meditační techniky, případně sluchátka s bílým šumem nebo relaxační hudbou, která umí nepříjemné zvuky zamaskovat.

Pro mnoho lidí je ale vůbec nejdůležitější vědět, že nejsou sami a že se nejedná o slabost. Mluvit otevřeně s rodinou a přáteli, vysvětlit jim podstatu problému a požádat o ohleduplnost často znamená obrovskou úlevu. A i když zatím neexistuje žádný „zázračný lék“, výzkum misofonie je na vzestupu. A s ním i naděje, že lidé s touto poruchou už nebudou vnímat své emoce jako problém, ale jako výzvu, kterou lze zvládnout.