V bytových domech se stále rozúčtovává topení mezi všechny byty. Zbytečně přeplácí ten, kdo bydlí sám
Bytové domy jsou v některých ohledech hodně specifické. Někdy je třeba řešit hlučné sousedy, jejichž život začíná zdánlivě až po setmění. Problematické ovšem může být také obyčejné topení. Někteří lidé totiž platí vyšší částky jen „díky“ svým sousedům. Často o tom přitom ani nevědí.
Bydlení v bytě má určité výhody i jisté nevýhody. Mezi pozitiva obecně patří nižší náklady na pořízení či pronájem, stejně jako nižší zálohy na energie. Minimálně oproti rodinným domům. Jenže právě s energiemi může být v bytových domech poněkud svízel. Často totiž platíte topení i za souseda, aniž byste o tom věděli. Zaměřme se tedy na to, jak to dnes vlastně funguje v bytových domech. Nejprve ale trocha teorie, bez které bychom se nehnuli z místa.
Takhle se platí za teplo v bytových domech
Mnoho lidí stále neví, že teplo se v bytových domech rozpočítává. Tuhle věc řeší vyhláška č. 269/2015 Sb., která vstoupila v platnost 1. ledna 2024 a upravila původní vyhlášku č. 269/2015 Sb. Podle nich existují dvě složky rozúčtování tepla – základní a spotřební. Jak se od sebe konkrétně odlišují?
- Základní složka – vypočítává se z celkové spotřeby domu a velikosti bytové jednotky. Může tvořit 30 až 70 % všech nákladů. Její výše se určuje podle hospodárnosti budovy a rozhodnutí vlastníka domu či společenství vlastníků.
- Spotřební složka – jde o cenu určenou skutečnou spotřebou. Podle nové vyhlášky se může u jednotlivých bytů lišit maximálně v rozmezí 70 až 200 % oproti průměrné spotřebě domu. Právě v téhle složce přitom může být kámen úrazu.
Ve vyúčtování za teplo nemusí hrát roli jen vlastní chování
, ...
Samotáři mohou doplácet za rodiny
Pokud budete při topení hodně šetřit, stejně nakonec zaplatíte alespoň 70 % spotřební složky. Budete-li naopak topit „pánubohu do oken“, nezaplatíte více než její dvojnásobek. To může mít závažné důsledky. Mnoho lidí totiž topí přirozeně na rozdílnou teplotu, protože každá bytová jednotka i člověk vyžadují něco jiného. Někdo má na termostatu nastaveno 18 °C, což je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stále bezpečná teplota. U dalších ale bývají nastaveny teploty výrazně přesahující dvacítku.
Obyvatel bytového domu, který topí na výrazně vyšší teplotu než ostatní, jim bude zvedat průměr, na což mohou všichni doplatit. Sám přitom nikdy nezaplatí víc než dvojnásobnou částku. Rozdíl se tak může projevit i u samotářů a třeba čtyřčlenných rodin. V bytech lidí žijících samostatně často nikdo nebývá, proto lze topení ve více případech ztlumit či úplně vypnout. U větších rodin se obvykle topí častěji, a to většinou i ve více místnostech, v nichž jednotlivci tráví svůj volný čas.
Teplo může z bytu unikat skrze zdi
, ...
Existuje spravedlivé rozúčtování?
Rozúčtování nákladů za teplo se nejeví úplně spravedlivě. Nelze totiž zohlednit vše. Tak například obyvatelé středových bytů přijímají teplo od sousedů skrze většinu stěn. Z bytů nad nevytápěnými sklepy nebo pod střechou zase utíká víc tepla, což může platit i pro rohové byty. Na druhou stranu by zrušení rozúčtování také nebylo úplně spravedlivé. Je si totiž třeba uvědomit, že bytový dům je určitý typ organismu, kde se chování obyvatel jednotlivých bytových jednotek prolíná.
Člověk, který topí opravdu málo, nežije v takové zimě, protože přijímá teplo i z okolních bytů. To podle základních fyzikálních zákonů uniká ke studenějším stěnám a zvyšuje náklady těm, kdo žijí okolo. Topení v bytových domech je tedy komplexnější problém, než by se mohlo zdát. Otázkou ovšem zůstává, jestli by nebylo spravedlivější, kdyby se posunul horní limit spotřební složky. Jeho současná podoba totiž skutečně může o něco více zvýhodňovat ty, kteří topí zbytečně hodně namísto toho, aby se doma o něco tepleji oblékli.
