Kdyby v Česku zmizela šedá ekonomika a všichni práceschopní pracovali, každý důchodce by mohl dostat přidáno téměř 3 000 Kč měsíčně

Zatímco česká politická scéna se dlouhodobě soustředí na debaty o valorizaci důchodů, zvyšování věku odchodu do důchodu nebo prodlužování doby pojištění, existuje jeden zásadní zdroj peněz, který zůstává mimo hlavní pozornost – šedá ekonomika. Podle různých odhadů se v ní v Česku ročně protočí 400 až 600 miliard korun. Stát kvůli tomu přichází o část daňových a pojistných příjmů.

Jak velká je šedá ekonomika v ČR?

Přesné číslo lidí, kteří v Česku nelegálně pracují a souběžně pobírají sociální dávky, není známo. Různé odhady se pohybují velmi odlišně v závislosti na tom, jak k výpočtům přistupují. Například poradenská společnost Kearney v roce 2025 odhadla, že tzv. stínová ekonomika může představovat přibližně 14 procent HDP, což by odpovídalo více než jednomu bilionu korun. Jiné zdroje však uvádějí nižší čísla, například podle EY jde o 6,5 procenta HDP, podle Mezinárodního měnového fondu o necelých 10 procent. 

Co by se stalo, kdyby 300 tisíc lidí začalo pracovat legálně?

Šedá ekonomika přitom nezahrnuje pouze práci načerno. Titulek článku proto pracuje s krajním hypotetickým scénářem úplného potlačení šedé ekonomiky, zatímco následující výpočet jeho možný dopad ilustruje na modelové skupině 300 tisíc pracovníků.

U každého z těchto pracovníků budeme pro účely výpočtu počítat s hrubou mzdou 43 000 Kč měsíčně. Také tato částka je pouze modelová, protože skutečné příjmy lidí pracujících v šedé ekonomice se mohou výrazně lišit.

Kdyby každý z těchto lidí pracoval legálně, z jejich platu by se odvádělo celkem 28 procent hrubé mzdy na důchodové pojištění (6,5 procenta platí zaměstnanec, 21,5 procenta zaměstnavatel), jak stanoví zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení.

Uvedené parametry by znamenaly, že jeden pracovník do systému odvede 12 040 Kč měsíčně (tedy 144 480 Kč ročně). Pokud bychom počítali se všemi pracovníky, 300 000 × 144 480 by znamenalo příjem do státní kasy ve výši 43,3 miliardy Kč ročně. To je však jen jedna strana mince. Kromě toho by totiž rozpočet ušetřil na sociálních dávkách, které dnes pobírají i lidé, kteří pracují na černo. Pokud bychom souhrnně započítali úspory na podpoře v nezaměstnanosti, příspěvcích na bydlení a dávkách v hmotné nouzi, můžeme pro účely modelového výpočtu předpokládat úsporu 10 tisíc Kč měsíčně na osobu, tedy 120 tisíc Kč ročně. U 300 tisíc pracovníků by to představovalo dalších 36 miliard Kč ročně.

Tato čísla jsou samozřejmě velmi zjednodušená. V praxi by část lidí nezískala plný úvazek, další by pracovala za podprůměrnou mzdu a část zaměstnavatelů by nemohla nést zvýšené mzdové náklady bez omezení pracovních míst. Stejně tak platí i to, že část lidí pracujících na černo nepobírá žádné dávky, protože se ani neregistrují na Úřadu práce.

Kolik peněz by zbylo na důchodce?

Kdybychom vzali zmíněných 43 miliard získaných na odvodech a 36 miliard ušetřených na dávkách, znamenalo by to, že teoretický roční přínos pro státní kasu by byl ve výši 79 miliard korun. Kdybychom je rozdělili mezi 2,346 milionu starobních důchodců, které eviduje Český statistický úřad, náležela by každému seniorovi částka 33 800 Kč ročně. Pokud bychom to rozpočítali na jednotlivé měsíce, odpovídalo by to 2 815 Kč navíc.

Průměrný starobní důchod v Česku aktuálně činí 21 175 Kč měsíčně. Kdyby tedy všech 300 tisíc lidí z modelového příkladu pracovalo a stát by celou úsporu rozdělil mezi důchodce a stát by celou úsporu rozdělil mezi důchodce, starobní důchod by mohl v průměru vzrůst na zhruba 24 000 Kč měsíčně. A to bez zvyšování daní, prodlužování věku odchodu do důchodu nebo přijímání nových půjček.

V šedé ekonomice v Česku pracují podle odhadů stovky tisíc lidí, stát tak přichází o desítky miliard korun na odvodech. , ...

Proč to v realitě nemůže fungovat? 

Ačkoliv to zní velmi lákavě, v reálné ekonomice by k tomuto přesunu nikdy nemohlo stoprocentně dojít a podle mnohých expertů se objem stínové ekonomiky v čase dlouhodobě nijak výrazně nemění. Důvody jsou primárně strukturální – vysoké odvody na sociální pojištění, byrokratická náročnost legálního zaměstnání a kulturní zvyklosti. Pokud by se podařilo přesunout část lidí ze šedé ekonomiky do legálního zaměstnání, vyplavala by na povrch řada dalších komplikací. 

Zaprvé, ne všechny peníze získané zvýšenou zaměstnaností by šly důchodcům – stát by je s největší pravděpodobností použil na obranu, zdravotnictví nebo splacení části státního dluhu. Kromě toho by vyšší zaměstnanost vytvořila dodatečné státní náklady (například na nemocenské, ošetřovné a další dávky systému sociálního zabezpečení). Pokud by najednou přibylo 300 000 lidí v legálním zaměstnání, část zaměstnavatelů by se dostala pod tlak vyšších mzdových nákladů, část zákazníků by narazila na dražší služby (protože práce načerno je levnější) a mírně by mohla vzrůst rovněž inflace. 

Jak stát se šedou ekonomikou bojuje? 

Ačkoliv je výpočet z tohoto článku pouze hypotetický, ukazuje, že se v Česku ztrácí v šedé ekonomice relativně výrazná suma peněz. Stát proto podniká nebo zvažuje řadu kroků, které k omezování šedé ekonomiky postupně směřují. Jedná se například o zákon o Jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, který oproti předešlému stavu ztěžuje skrývání pracovníků. Zároveň se nedávno schválila také změna ohlašovací povinnosti cizinců, takže ti již nesmí pracovat bez předchozího ohlášení. 

Hypotetické tři tisíce měsíčně jsou samozřejmě v praxi naprostá utopie, ale kdyby Česko mělo šedou ekonomiku na úrovni Švýcarska nebo Nizozemska, důchody by mohly být znatelně vyšší. Zda by peníze vláda využila právě na důchody, zdravotnictví, obranu, snižování schodku nebo jiné výdaje, by už bylo politickým rozhodnutím.