Lidé s nízkými příjmy se bojí, že přijdou o své dávky a podporu bydlení. Vše se rozhodne za pár měsíců
Česká republika má poměrně rozvinutý systém sociální podpory, na který každoročně spoléhají dlouhé zástupy zdejších obyvatel. Někteří z nich mají nyní obavu, že o své dávky přijdou.
Důvodů proč se lidé obávají snížení nebo dokonce úplné ztráty dávek existuje hned několik. Jedná se například o nedávnou reformu systému podpory nebo státní dluh.
Superdávka se bude odkládat
Napříč médii aktuálně rezonuje především návrh stávajícího ministra práce Aleše Juchelky (ANO) na odložení vyplácení takzvané superdávky stávajícím příjemcům příspěvků na bydlení, živobytí a přídavků na děti. Vláda, která se skládá z ANO, SPD a strany Motoristé sobě, tento návrh podpořila.
Juchelka navrhl odklad superdávky především z toho důvodu, aby měly úřady práce více času na přepočítávání podpory podle nově zavedených pravidel.
Stávající příjemci tedy budou nynější dávky na bydlení, živobytí a děti pobírat až do července – nikoliv do dubna, jak bylo původně v plánu. Novou dávku by potom obdrželi poprvé až v srpnu (původně mělo jít o květen).
„Rozhodli jsme se prodloužit přechodné období z toho důvodu, že digitalizace funguje, jak má, nicméně úřad práce nestíhá kapacitně,“ informoval o plánovaných změnách Juchelka. „Klienti nepocítí žádný výpadek příjmů,“ dodal.
Lidé mohli znejistit i kvůli odkladu navýšení životního minima
Aleš Juchelka připravil dvě novely, které se dotýkají životního minima. V první z nich navrhl odklad zvýšení tohoto minima z května na červenec a změny v posuzování nároku domácnosti na superdávku. Ve druhém případě by došlo k posunu z letošního července až na červen 2028.
Následně přišel s druhou novelou. Ta tentokrát počítá s odkladem navýšení životního minima z května až na říjen.
Navýšení životního minima schválila minulá vláda v čele s premiérem Petrem Fialou (ODS) a ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL). Konkrétně jde o nařízení vlády č. 436/2022 Sb., nařízení vlády o zvýšení částek životního minima a existenčního minima.
Zavedení superdávky
Další důvod, proč se někteří lidé obávají ztráty nároku na podporu od státu, představuje i samotný vznik superdávky, jejíž účelem je postupně nahradit čtyři jiné dávky. Jde konkrétně o příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
Superdávka byla zavedena v rámci reformy sociálního systému, kterou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Tato reforma byla schválena Parlamentem České republiky v úvodní polovině minulého roku.
Politici si od ní slibují zjednodušení systému, snížení byrokracie, zrychlení pomoci lidem v nouzi a zabránění zneužívání dávek, ke kterému mohlo v minulosti docházet. Právě poslední informace je jedním z hlavních faktorů, proč mají někteří lidé obavu, že o dávky přijdou.
Nově se budou při žádosti posuzovat například úspory na účtech nebo počet vlastněných aut. Je tedy velmi pravděpodobné, že počet příjemců dávek se bude snižovat. V důsledku reformy se navíc mohou zhoršit podmínky žadatelům, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Novou podmínkou je rovněž dodržování povinné školní docházky – jestliže děti žadatelů tuto docházku zanedbávají, jejich rodiče mohou přijít o část dávky.
Posuzování nároku na státní podporu se zpřísní. Nově bude hrát roli například školní docházka.
, ...
Lidé mají strach z veřejného zadlužení, to je ovšem v rámci Evropy nízké
V neposlední řadě se někteří příjemci dávek obávají jejich snižování kvůli veřejnému zadlužení – důvodem mohou být zkreslené interpretace dat či populistická rétorika některých politických subjektů. Pravda je ovšem taková, že Česká republika patří v tomto směru spíše mezi premianty Evropy a zadlužení je zde ve srovnání s řadou jiných států nízké.
Je pravda, že nominální dluh rostl, nicméně klíčovým faktorem je z hlediska zadlužení zejména poměr veřejného zadlužení k HDP.
Například ze statistik z roku 2024 vyplývá, že průměr veřejného zadlužení činil v Evropě 81 % HDP. V České republice se jednalo pouze o 43,6 % HDP (hranice podle maastrichtských kritérií je 60 %). Dluh ČR se tedy v minulých letech nacházel v přijatelných mezích.

























































