Aktuální varování pro chalupáře: Lidé hlásí výskyt tohoto nebezpečného tvora. Často se schovává v trávě nebo pod kameny

Nejedná se přitom vždy o původní druhy, které se na území České republiky vyskytují přirozeně. Vlivem kulturní i technologické globalizace a globálního oteplování se sem začali dostávat nebezpeční živočichové, s nimiž byste se zde ještě před několika desítkami let nepotkali. To platí například o některých druzích štírů, na které nyní stále častěji narážejí (nejen) chalupáři a zahrádkáři. Se kterými druhy štírů se zde aktuálně můžete setkat, proč představují nebezpečí a jaká učinit opatření, abyste se nestali obětí jejich útoku?

Přirozený výskyt štírů na území České republiky

V České republice na žádnou přirozenou populaci štírů již narazit nemůžete. Dříve zde existovala přirozená populace štíra kýlnatého, ale v dnešní době jeho výskyt není prokázán. Čas od času se objeví zprávy o nálezu tohoto štíra, nicméně ty zatím nebyly oficiálně potvrzeny, ani vyvráceny. 

V přírodě se zde však volně vyskytují takzvaní nepraví štíři (latinsky Pseudoscorpiones, někdy rovněž označovaní jako pseudo-štíři, falešní štíři, štírci nebo pseudoškorpióni). Těch se po Česku pohybuje přibližně 38 druhů v 7 čeledích. 

Falešní štíři se pravým štírům velice podobají, avšak jejich zadečky nedisponují jedovým ostnem. Namísto toho nicméně mohou mít jedové žlázy na svých klepetech. Právě těmito klepety ochromují a usmrcují svou kořist, kterou zpravidla představují roztoči, chvostoskoci, pisivky nebo další drobní zástupci hmyzí říše či jejich larvy. Falešní štíři jsou zpravidla velice drobného vzrůstu. Často měří pouze 2 až 12 milimetrů. Pro člověka v drtivé většině případů žádné nebezpečí nepředstavují, neboť disponují pouze zanedbatelným množstvím jedu. Výjimečně by však na jejich jed někdo mohl mít alergickou reakci, která by potenciálně mohla být vážná. Spíše se tak jedná o užitečné živočichy, kteří významnou měrou přispívají k regulaci škodlivého hmyzu.

Nejčastěji se v Česku můžete setkat s tzv. falešnými štíry. , ...

Významnější nebezpečí představují invazivní štíři

Větším problémem jsou spíše štíři, kteří byli do České republiky dovezeni ze zahraničí. Nejčastěji se můžete setkat se štírem italským (Euscorpius italicus). Ten sem mohl být zavlečen například s dovozem jídla nebo různých materiálů (např. kamení, dřevo či písek) – a to především ze zemí jižní Evropy. Přirozeně se vyskytuje například ve Francii, Chorvatsku, Slovinsku, Itálii, San Marinu, Řecku, Albánii, Gruzii, Turecku, Monaku, Rumunsku nebo Švýcarsku. 

Štír italský je největším druhem rodu euscorpius. Může dorůstat do délky až 6 centimetrů. Ve většině případů se však jeho délka pohybuje v rozmezí od 2 do 4 centimetrů. Štíra italského poznáte podle žlutohnědě zbarvených končetin i ocasu a poměrně mohutných klepet. 

Štír italský pro běžného člověka nepředstavuje významné nebezpečí. Jeho štípnutí je nicméně velice bolestivé a někdy může vyvolat silnou alergickou reakci, která je v extrémních případech i smrtelná. 

Na štíra italského lze nejčastěji narazit ve sklepě, v trvale neosídlených budovách (např. chaty, chalupy) či pod kameny a dřevem. Jeho výskyt je pravděpodobnější v teplých a vlhkých lokalitách.

Štír italský má mohutná klepeta. , ...

Jak se vyhnout štířímu útoku

Pravděpodobnost, že na nebezpečného štíra v Česku narazíte, není vysoká. I tak je nicméně vhodné být opatrný. 

Při manipulaci s kameny či dřevem (zejména, pokud se jedná o materiál dovezený ze zahraničí) používejte silné rukavice a pečlivě prohlížejte trhliny a spáry. 

Pozor si dávejte především ve vlhkých a teplých lokalitách. Pokud v nich máte chatu, dům či chalupu, můžete zvážit zpevnění starších zdí. 

Kdyby vás někdy štír bodl, postiženou oblast chlaďte a pro jistotu kontaktujte lékaře. Většinou není důvod k panice, ale raději situaci nepodceňujte.