Rodiče odmítají kontrolovat dětem úkoly. Když je neudělají, následky si mají vyřešit samy

Podle srpnového průzkumu agentury NMS zvládá domácí úkoly pravidelně samostatně 46 % dětí, dalších 45 % je řeší s pomocí rodičů. Čtvrtina rodičů navíc považuje pomoc dětem s úkoly a učením za jednu z největších výzev školního roku.

„Každý den si opakujeme látku, ale odmítáme dítěti ve třetí třídě ještě kontrolovat úkoly. Musí se přece odpovědnost nějak naučit,“ popisuje jedna z rodin. Podobně to vidí i odborníci. Podle ředitelky pedagogicko-psychologické poradny Galiny Jarolímkové se dítě, které přehodí odpovědnost na rodiče, hůř vyrovnává se stresem.

„Když syn něčemu nerozumí, samozřejmě mu pomůžeme. Každý večer ale kontrolovat, jestli má všechno hotové, nebudeme. Když úkol neudělá, musí si to vyřešit s učitelkou sám,“ říká matka dalšího školáka.

Druhá skupina rodičů to vidí opačně. Podle jedné čtenářky v internetové diskusi by kontrolu úkolů na prvním stupni měla zvládnout většina rodičů, a k vlastní odpovědnosti by dítě vedla spíš až na druhém stupni. Jiná matka zase oceňuje, že díky krátkým úkolům ví, co dítě umí a s čím má potíže.

Co smí škola chtít

Podle stanoviska ministerstva školství z roku 2023 smí škola zadávat a vyžadovat vypracování domácích úkolů. Za nevypracovaný úkol ale učitel nesmí dítěti udělit pětku. Nevypracované úkoly může škola řešit jen jako kázeňský problém, přiměřeně v rámci výchovných opatření nebo hodnocení chování. Ministerstvo také doporučuje zadávat úkoly jako dobrovolné a upozorňuje, že nesmějí přenášet odpovědnost za vzdělávání na rodinu. Dítěti tak za nevypracovaný úkol horší známka z předmětu nehrozí.

Když si dítě chybu najde a opraví samo, učí se víc, než když ji za něj najde rodič , ...

Pravidla ale neříkají, jak má pomoc vypadat. Švýcarská studie, která sledovala šesťáky, zjistila, že čím častěji rodiče s úkoly pomáhali, tím hůř se výsledky dětí pak vyvíjely. To ale neznamená, že pomoc vždy škodí. Rozhodovalo, jak ji děti vnímaly. Pomoc, kterou děti vnímaly jako podporu, výsledkům prospívala. Vměšování jim naopak škodilo. Americká metaanalýza zase ukázala, že s dobrými výsledky souvisí i pravidla, kdy a kde se úkoly dělají.

Když úkol dělá někdo jiný

V některých rodinách ale rodiče zacházejí příliš daleko a vypracují za dítě celý úkol. V diskuzích rodiče popisují zadání z nové látky, kterou dítě ve škole nepochopilo, takže úkol nakonec udělají sami, aby dítě nepřišlo do školy s prázdnem. Jiní rodiče se zase v online diskusích ptají se ostatních rodičů, jak úkol dělali, protože sami nevědí, jakým postupem se dnes ve škole počítá. Každý takový zásah navíc zkresluje obraz, který si učitel o dítěti dělá.

Co má vidět učitel

Když rodič například najde v domácím úkolu chybu a dá ji dítěti opravit, učitel pak dostane bezchybný sešit a nedokáže odhalit mezeru v učivu. „Dítě se potřebuje naučit i to, že někdy prostě neví,“ uvedla pro CNN Prima NEWS učitelka Lucie Bernasová. Učitelé radí zase nechtít po dítěti přepisování úkolu, protože přepsaný úkol podle nich o nic lepší nebude a dítě se tak zbytečně unaví.

Ne všichni učitelé to ale vidí stejně. Učitelka ze ZŠ Wonderland loni v listopadu pro TN.cz uvedla, že se první stupeň bez pomoci rodičů neobejde. Rodiče ale často učí postupy, které znají ještě ze své školy, a ty se s dnešními nemusí shodovat. Jeden čtenář v diskusi vzpomínal, jak mu otec správně spočítal úkol z matematiky, učitelka však vzkázala, že ve škole se počítá jinou technikou.

Kde vede hranice

Dítě podle výzkumů potřebuje k vypracování úkolů především pravidelný čas, klidné místo a pomoc ve chvíli, kdy o ni samo požádá. Stání za zády a opravování chyb před odevzdáním mu naopak nemusí prospívat. Pokud úkol obsahuje látku, kterou děti ve škole ještě neprobíraly, je na místě obrátit se na učitele. A jelikož se podle ministerstva domácí úkoly nemají známkovat a za jejich nevypracování nesmí přijít pětka, dávají dětem prostor dělat chyby. Smysl to ale má jen tehdy, když tyto chyby uvidí také učitel.