Varování pro zahrádkáře: Pokud uvidíte tuto díru, připravte se na nepříjemnost po několik měsíců
V trávníku nebo pod starou lavičkou se během jarních a letních měsíců může objevit podezřelý otvor, ze kterého čas od času vyletí bzučící hmyz. Pokud vás to svádí k zásahu chemickým postřikem, zadržte.
Velmi pravděpodobně jde o obyvatele, kteří jsou pro vaši zahradu zásadně užiteční a navíc v Česku zákonem chránění.
Užiteční opylovatelé
Čmeláci (rod Bombus) často hnízdí pod zemí, v opuštěných norách hlodavců, v dutinách pod dlaždicemi či v mezerách pod zahradním nábytkem. Kolonie zakládá na jaře jediná oplodněná samička (královna) a funguje pouze jednu sezónu: od jara do pozdního léta či začátku podzimu. Na rozdíl od včel čmeláci létají i při chladnějším a horším počasí, takže jsou pro zahrady a sady mimořádně cenní opylovatelé. Mezi nejběžnější druhy u nás patří čmelák zemní, hájový či zahradní. Řada zdrojů zmiňuje, že jediná dělnice dokáže opýlit až tisíce květů denně.
Proč je nezabíjet (a většinou ani nepřesouvat)
Všechny druhy čmeláků jsou v České republice zvláště chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky. Zabití nebo ničení hnízda proto může být nejen neetické, ale i protiprávní.
Zároveň jde o mírumilovné tvory. Čmeláci si brání jen těsné okolí vletového otvoru; pokud se pohybujete dál než zhruba metr, obvykle nemáte problém. Pokud je hnízdo na frekventovaném místě (např. pod lavičkou, schody, u dětského pískoviště), nejjednodušší je místo dočasně ohradit nebo výrazně označit, aby se mu lidé i domácí zvířata instinktivně vyhnuli.
„Nepříjemnost“ navíc trvá jen jednu sezónu. Kolonie je jednoroční. Na konci léta se z ní líhnou samci a nové královny; ty pak hnízdo opustí a přezimují jinde. Původní hnízdo na podzim zaniká a už se do něj nikdo nevrací. Praktický postup tedy zní: pokud hnízdo přímo neohrožuje provoz na zahradě, nechte ho být a vyčkejte do konce sezóny. Na podzim už po čmelácích nebývá ani stopy.
Kdy (a jak) řešit přemístění
Přemisťování hnízda je krajní varianta, jednak kvůli ochraně zákonem, jednak proto, že stres ze stěhování může kolonii zničit. Pokud je hnízdo objektivně v rizikovém místě (dětské hřiště, nevyhnutelná stavební práce), kontaktujte odborníky – například specializované spolky (Čmeláci PLUS provozují „Čmeláčí rychlou rotu“) nebo entomology. Ti mohou hnízdo bezpečně přesunout, zpravidla až ve chvíli, kdy je dost silné, aby stres přežilo. Řešením je i příprava čmeláčí budky, do níž lze po skončení sezóny nastěhovat novou královnu příští jaro.
Co dělat, když máte alergii na bodnutí
Ačkoliv jsou čmeláci krotcí, žihadlo mají a v bezprostřední obraně hnízda ho použijí. Pokud někdo v domácnosti trpí alergií, je rozumné zajistit fyzickou bariéru (např. provázek či nízký plůtek kolem vletu) a vyhnout se sečení či rytí půdy v okolí hnízda. Při jakémkoli podezření na alergickou reakci je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Jak poznáte, že je „po všem“
Na podzim aktivita ustává, z vletového otvoru už nikdo nelétá, přestává být slyšet bzukot. Tehdy můžete místo opatrně zahrnout a na jaře případně instalovat čmeláčí budku na bezpečnější pozici: polostín, vchod směrem na jihovýchod, suché hnízdní materiály (např. myší hnízdo, suchá tráva, mech). Budku i správný postup doporučují odborné neziskové organizace, univerzity i publikace o ochraně opylovatelů.
Jak jim prospět a získat z jejich přítomnosti víc
Čmeláci nejsou jen užiteční opylovatelé, ale i indikátor zdravé zahrady. Pokud chcete jejich populaci podpořit, vyplatí se sázet nektarodárné a pylodárné rostliny, které poskytují potravu od jara do podzimu, například levanduli, maliník, máty, voňavé bylinky nebo ovocné keře. Čmeláci mají silnější sosák než včely, a tak dokáží opylovat i květy, které pro včely nejsou dostupné. Zahrada s přirozeným útočištěm pro čmeláky a další opylovatele navíc zvyšuje úrodu ovoce a zeleniny. Pokud jim dáte šanci, odvděčí se bohatšími květy, zdravějším ekosystémem a příjemným bzukotem, který je symbolem léta.