Soud nařídil strhnout pergolu, protože vrhá stín na sousedův záhon

Pergoly v českých zahradách v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Píše o nich každý zahrádkářský web a YouTube se hemží návody k jejich postavení. Kdo by v létě nechtěl příjemné posezení ve stínu popínavých rostlin, které se elegantně vinou kolem dřevěné konstrukce? Je to hotová romantika. Sousedé s vámi vaše rozpoložení ale sdílet nemusejí. Vaše pergola jim dokonce může vadit. 

Hořkou zkušenost má pan František z východních Čech, který byl kvůli stížnosti sousedů donucen pergolu strhnout. „Radoval jsem se, že nový stavební zákon umožňuje postavit bez povolení drobnou stavbu o ploše až 40 metrů čtverečních. Takže jsem vybudoval prostorné zahradní posezení a zastřešil ho pergolou,“ vypráví František. Při stavbě sice dodržel všechny předpisy, ale neuvědomil si, že pergola vrhá stín na sousedovy zeleninové záhony. A právě v tom byl kámen úrazu. 

„Soused začal láteřit, že přijde o úrodu, a celou věc dal k soudu,“ popisuje náš čtenář. „Pergolu jsem nakonec musel zbourat a postavím si menší o kus dál.“

Záludnost zákonů

Stavební zákon stanovuje jasné podmínky, za kterých lze postavit drobnou doplňkovou stavbu bez nutnosti povolení stavebního úřadu. Pokud nežijete v chráněné oblasti nebo památkové zóně, můžete na zahradu umístit pergolu, zahradní domek nebo skleník podle libosti. Podmínkou je, aby stavba nepřekročila 40 metrů čtverečních a výšku 5 metrů a byla podsklepená maximálně do hloubky 3 metrů. Zároveň musí dodržet odstup od hranice sousedního pozemku nejméně 2 metry. 

Pergola musí zachovat dvoumetrový odstup od hranice pozemku. , ...

Když se s těmito pravidly obeznámíte, nabudete pocitu, že můžete začít stavět. Pak je tady ale ještě zákoník občanský, jehož paragrafy se staveb na pozemcích týkají také – a lidé je v úvahu většinou vůbec neberou, nebo o nich ani nevědí.   

Stín jako imise

Paragraf 1013 Občanského zákoníku se týká omezení vlastnického práva a stanovuje: „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.“

Zjednodušeně to znamená, že na svém pozemku si sice můžete dělat, co chcete (v mezích stavebního zákona), ale nesmíte tím omezit sousedy. Stejně jako na jejich pozemek nemůžete svést vodovodní okap a podmáčet jim záhony, jejich zahradu nesmíte ani zastínit do té míry, že nebudou moci pěstovat rostliny. 

Zastínění bude vadit hlavně rostlinám pěstovaným v blízkosti plotu. , ...

Dohoda je vždy lepší než soud

Řeč zákona je nicméně neurčitá a přesně nestanovuje, jaká míra zastínění je ještě přijatelná. Konečné rozhodnutí je tedy na úsudku samotného soudu, který posoudí okolnosti a obvyklé místní poměry. Například v husté zástavbě s dlážděnými dvorky se počítá s větší mírou stínu než ve venkovských zahradách využívaných k pěstování plodin nebo opalování u bazénu. Záleží také na tom, zda sousedé kvůli stínu vašich stromů či drobné stavby opravdu nemohou svůj pozemek užívat tak, jak jsou zvyklí, nebo stížnost podali jen ze zlomyslnosti. 

„Je třeba připomenout, že každý je povinen do určité míry snášet imise obyčejného užívání sousedního pozemku. Limit jejich snášení zákon označuje právě jako něco, co už je nepřiměřené místním poměrům,“ vysvětluje advokát John A. Gealfow. 

Občanskoprávní spor je každopádně krajním řešením a měla by mu předcházet sousedská dohoda nebo písemná výzva. Při plánování drobných staveb na pozemku, ale i třeba při výsadbě vyšších stromů a živých plotů, se pak vyplatí sousedy se záměrem dopředu obeznámit. Jedině tak dosáhnete včasného kompromisu a zabráníte nepříjemným sporům v budoucnu, které mohou nakonec vyústit ve ztrátu investovaných peněz a úsilí.