Nové platební terminály obírají nepozorné zákazníky o stovky korun. „Je to nehorázná drzost,“ stěžují si
Kdykoliv zaplatit pouhým přiložením karty, telefonu nebo chytrých hodinek přes bezkontaktní platební terminál je pohodlné a rychlé. Většina lidí to před platbou v hotovosti dokonce upřednostňuje. Bohužel se s tím ale pojí i jeden nešvar, který vás při malé nepozornosti může přijít zbytečně draho.
Kvůli automatickým nastavením těchto technologických zařízení se vám mohou peníze z účtu ztrácet rychleji, než byste si přáli. Často totiž stačí něco omylem odkliknout. Možnost opravy přitom málokdy připadá v úvahu. Mnozí zákazníci pak situaci u pokladny vnímají jako psychologický nátlak.
Zákazníci pod tlakem elektronických obrazovek
Zejména ve službách totiž platební terminály vypadají tak, že není snadné se v jejich nabídce hned zorientovat. Problém spočívá v tom, že ještě před samotnou platbou nabízejí automaticky možnost zanechat spropitné. To bývá nově nastavováno jako procentuální částka z celkové platby.
Možnost finančně ohodnotit službu v rozsahu zhruba od 5 až do 25 % k nám v tomto kontextu začala proudit od zahraničních firem. V našem domácím prostředí bývalo vždy zvykem spíš zaokrouhlovat na celé desetikoruny nebo stokoruny.
Pokud potom situace u pokladny probíhá ve spěchu, tak si ani nemusíte umět rychle spočítat, jak velkou částku navíc nakonec v podniku necháváte. Zrádné je také nechtěné „ukliknutí“, kdy místo plánovaných 10 % můžete ze své karty nakonec odeslat klidně 20 %. Pokud tedy například platíte večeři za 860 korun, standardní 10% dýško vychází na 86 korun. Když ale omylem kliknete na 20 %, podniku necháte navíc už 172 korun.
Zákazníci často nemohou přijít ani na to, jak tento krok na terminálu přeskočit. Možnost „bez spropitného“ bývá totiž na obrazovkách často schovaná nebo sugestivně nadesignovaná mnohem menším písmem. Ptát se na postup obsluhy ale lidem připadá trapné.
Podobně nepříjemná je však situace i v případě, že se ovládání terminálu ujme obsluha. Oproti platbám v hotovosti, kdy se málokterý číšník sám od sebe zeptá, zda „chcete nechat dýško“, je totiž u elektronických plateb tato otázka mnohem běžnější. Je tak snadné cítit se alespoň trochu pod tlakem.
Rozmach digitálních dýšek
Fenoménu, kdy je spropitné žádáno čím dál větším množstvím podniků, které ho od svých zákazníků vybírají pomocí moderních technologií skrze obrazovky, se v zahraničí začalo říkat tip-flation (nárůst spropitného).
Zabýval se jím například výzkum společnosti Capterra z roku 2023, který vyzpovídal 780 amerických spotřebitelů. Zjistilo se, že se více než polovina těchto zákazníků při placení cítila zmanipulována nebo až podvedena právě kvůli nutnosti zanechat u poklady něco navíc. 70 % z nich pak mělo pocit, že se po nich dýško vyžaduje ve službách až příliš často.
Kde dává smysl spropitné nechávat?
Spropitné vnímáme jako gesto dobré vůle, které má, nejen v gastronomii, svůj smysl. Zákazník jím vyjadřuje spokojenost se službou a zanechává ho obsluze jako poděkování.
Jenže právě s rozmachem elektronických plateb spotřebitelé začínají narážet na žádost o dýška i na místech, kde dříve tradicí nebývala a z logiky věci tam ani nemají opodstatnění. I u nás tak jsou standardní například dýška pro rozvozové služby, která zanecháváme ještě předtím, než víme, zda budeme se službou vůbec spokojení.
Podle zmíněného průzkumu se až 82 % lidí s obrazovkami žádajícími dýška setkalo také ve fastfoodech, kde si zákazník zpravidla jídlo sám objedná, donese i vyhodí odpadky. 51 % lidí dokonce vidělo takovou žádost na samoobslužné pokladně. Necelá třetina tam pak dýško opravdu zanechala. Zhruba 10 % dotázaných mělo podobnou zkušenost také v obchodech s potravinami nebo na benzinových pumpách, tedy na místech, kde by „ohodnocení služby finančním darem“ čekal jen málokdo.
Čeká podobná exploze digitálního spropitného po americkém vzoru také Česko?
























































