Tahle jídla Češi milují od dětství. Cizinci se ptají, jestli je to vážně k jídlu
Jídlo není jen nutnost k přežití. Je to zábava, způsob vyjádření, pro někoho vášeň a pro jednotlivé země dokonce součást zvyků a místních tradic. Tato jídla například Češi milují od dětství, cizinci se ale ptají, zda je to vážně k jídlu.
Pro nás návrat do dětství, pro cizince kulinářská záhada. Česká kuchyně je bohatá, vydatná a plná chutí, ale některé naše nejoblíbenější pokrmy vyvolávají za hranicemi spíš nechápavé pohledy než sliny v ústech. Zvlášť když se sladké objeví jako hlavní chod – to pak cizinci nevěřícně kroutí hlavou a ptají se, jestli je to vtip, nebo skutečný oběd.
Sladký oběd? V Česku běžně
Pro mnoho Čechů je zcela přirozené dát si k obědu něco sladkého. Vzpomínky na školní jídelnu jsou plné krupicové kaše s kakaem a máslem, kynutých knedlíků s ovocem, nebo třeba legendárních dukátových buchtiček zalitých vanilkovým krémem. Člověk po tomto obědě zanedlouho zase hladověl. Na talíři to vypadalo jako dezert, ale v hlavě to znamenalo „teplo domova“.
Jenže zkuste to vysvětlit cizinci. Pro Itala je hlavní chod něco slaného, lehkého a ideálně doplněného sklenkou vína. Američan očekává maso, přílohu, zeleninu. A když jim naservírujete krupicovou kaši jako hlavní jídlo, většinou se zeptají: „A kde je to skutečné jídlo?“ V mnoha zemích je sladké výhradně dezert. Něco, co následuje po sytém jídle. U nás? Naše sladké hlavní chody by klidně mohly tvořit samostatnou kuchařku.
Moravské koláče kdysi děti dostávaly běžně k obědu ve školách.
, ...
Babiččina láska se špetkou cukru
Ať už je to žemlovka s jablky, švestkové knedlíky s tvarohem nebo nudle s mákem, jedno mají tyto pokrmy společné: evokují nostalgii a dětství. Většina z nich pochází z časů, kdy bylo třeba vařit z mála, a přitom nasytit celou rodinu. Sladká jídla byla levná, sytá a dětem chutnala. Navíc babičky s nimi uměly kouzlit. Dokázaly obyčejnou krupici nebo ztvrdlé rohlíky proměnit v jídlo, na které se vzpomíná celý život.
Není divu, že pro mnoho Čechů představují tato jídla nostalgii. Není to totiž jen o chuti, ale o atmosféře. A i když dnes žijeme v době avokádových toastů, sushi a kari z kokosového mléka, čas od času si na tyto sladké poklady vzpomeneme. A s radostí po nich sáhneme.
Dukátové buchtičky patří mezi nejoblíbenější jídla českých dětí.
, ...
Proč nám to přijde normální, ale cizinci žasnou
Pro cizince je představa sladkého hlavního jídla často doslova kulturní šok. V některých online diskuzích nad českými jídly se objevují komentáře jako „Tohle vážně jedí jako hlavní chod?“ nebo „Je to snídaně, dezert, nebo vtip?“ Zajímavé je, že podobný přístup mají třeba i Maďaři, Rakušané nebo Slováci a sladká jídla jako hlavní chod nejsou v těchto kuchyních nic zvláštního. Ale západní Evropa nebo anglosaský svět se k tomuto konceptu staví velmi zdrženlivě. Tam je sladké spíš pokušení než oběd.
Přesto si česká kuchyně drží svou hrdou tradici. A v poslední době se dokonce sladké klasiky vracejí i do moderních bister a restaurací. Sice v trochu modernějším kabátě, ale s tou samou duší. Buchtičky s krémem jako comfort food? Jednoznačně ano.
Sladká tečka
Ať už se na to díváme jakkoliv, některé chutě nám prostě nikdo nevezme. Česká kuchyně je originální, někdy možná podivná, ale vždycky srdečná. A pokud se vám někdy zasteskne po dětství, zkuste si dát oběd, který chutná jako neděle u babičky. Třeba právě dukátové buchtičky. Možná působí dětsky – a právě v tom je jejich krása.
V době, kdy je gastronomie často o trendech, fotogeničnosti a exotice, připomínají tahle obyčejná česká jídla, že v jednoduchosti je krása. Že nemusí být všechno světové, aby to bylo dobré. A i když se cizinci při pohledu na sladký oběd možná nevěřícně ptají, jestli je to vážně k jídlu, pro nás je to kus domova na talíři. A ten chutná vždy nejlíp.
