V horkých dnech je udržování příjemné teploty v místnostech žádoucí zejména v případě, že se jedná o prostory určené k pracovní činnosti. Jakmile teplota vystoupá nad standard tepelné pohody (18-22 °C), stává se pobyt v místnosti relativně nepříjemným také v případě odpočinku a je potřeba nějakým způsobem mikroklima pokoje ochlazovat. Jsou-li prostory dostatečně a kvalitně tepelně odizolovány, existují způsoby, jak vhodným přístupem k větrání pokojové teploty v horkých letních dnech poměrně efektivně regulovat nočním odvětrávání a výměnou vzduchu, pokud ovšem venkovní teploty v rozsáhlejší míře neklesají k potřebným hodnotám, přirozené proudění vzduchu zpravidla k zajištění vhodné teploty prostředí nestačí. V takovém případě přichází ke slovu klimatizace, jež je velmi účinnou technologií umožňující dlouhodobě udržovat optimální interiérové mikroklima.
Autor: Martin Bárta
Základní členění klimatizačních jednotek navazuje především na způsob jejich instalace a běžné využívání. V tomto směru jsou rozeznávány dva základní typy klimatizačních technologií, a to:
Rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi jsou markantní zejména s ohledem na funkčnost a specifikují konkrétní způsoby užívání a přístupu k jejich provozování.
Přehled aktuálního dění každé pondělní ráno ve vaší schránce.
Nástěnné klimatizace představují speciální integrovaný systém určený pro dlouhodobé zajištění tepelné pohody uvnitř jedné místnosti nebo celé budovy. Vzhledem k technickému řešení jsou fixně zabudovány do interiéru jako jednotka s celoročním provoze, jež kromě ochlazování a zvlhčování vzduchu působí často také jako prachová filtrace, případně alternuje běžné systémy vytápění v zimních měsících (je-li k tomu uzpůsobena technicky). Pokud je instalována nástěnná klimatizace, obvykle je její montáž realizována jako systémová, tzn. klimatizačními tělesy (obdobně jako u těch topných) se osazují všechny místnosti, které by měly být chlazeny. Základní členění nástěnných klimatizací zahrnuje technologie:
tyto technologie se od sebe liší konfigurací systémových jednotek – vnitřní a venkovní. Technologie monosplit kombinuje jednu vnitřní a jednu venkovní jednotku, které jsou vzájemně propojeny a mezi nimiž dochází k výměně a ochlazení (případně ohřátí) vzduchu na jedné úrovni. Multisplitové klimatizace mají zpravidla jednu venkovní jednotku, která zásobuje více optimálně rozmístěných vnitřních jednotek a tvoří tak kompletní klimatizační systém. Ve velkých budovách se využívá multisplitových řešení s kazetovými vnitřními jednotkami zpravidla zabudovanými do stropních podhledů místností.
Specifikem mobilních klimatizací je možnost jejich variabilního umístění v prostoru dle aktuálních potřeb. V menších (soukromých) objektech, jako jsou byty nebo rodinné domy, se využívá zpravidla jedna (popřípadě dvě až tři) mobilní klimatizační jednotka, jež se pro potřeby kompletního vychlazení prostor postupně přesouvá mezi jednotlivými místnostmi. Základní členění mobilních klimatizací je navázáno na vnitřní technologické řešení a zahrnuje tyto typy:
Mobilní klimatizační jednotky vyžadují obvykle s ohledem na způsob odsávání vzduchu s exteriéru specifické postavení vedle okna, které musí být odpovídajícím způsobem utěsněno. Výjimku v tomto případě tvoří splitové klimatizace, které odebírají vzduch přímo z místnosti.
Výběr vodného typu klimatizace pro konkrétní účely závisí především na tom, do jaké míry je potřeba objekt ochlazovat, jaké jsou jeho prostorové rozměry a jakou investici je možné v rámci realizace poskytnout. Nástěnné klimatizace mají v porovnání s těmi mobilními výhody především v oblasti užívání, které zahrnují:
Nevýhody jsou pak navázány především na instalaci, montáž a údržbu a zahrnují:
U mobilních klimatizací je jednoznačnou výhodou možnost jejich postupného přesouvání mezi místnostmi. Je-li klimatizace využívána pro soukromé účely, zpravidla se zapíná jen v případě potřeby pro nárazové ochlazení, které je v interiéru následně udržováno minimalizací větrání. Klimatizování je účinné především v případě, že je dům vybaven vhodným řešením tepelné izolace obálky. Využívání mobilních klimatizací se pak vyznačuje následujícími výhodami:
Nevýhody mobilních klimatizací spočívají především v jejich:
Nominální spotřeba energie se odvíjí jednak od výkonu, jednak od deklarované energetické třídy zařízení. Výkon klimatizace je přímo spojen s ochlazovaní (vytápěcí) schopností. V současné době lze pořídit jak mobilní, tak nástěnné klimatizace v energetické třídě A++. Spotřeba v této třídě je velmi nízká, a i u mobilních modelů dosahuje až 0,9 kWh. Hlavní rozdíly ve spotřebě klimatizací souvisí právě s jejich výkonem. Mobilní klimatizace mají zpravidla nižší a obtížně regulovaný výkon – pro vychlazení stejné místnosti je tak potřeba při stejné spotřebě mnohem delší časový úsek. U nástěnných klimatizací jsou rozdíly také markantní a přímo ovlivňují cenu systému. Z hlediska úspory jsou ideálním řešením multisplitové nástěnné klimatizace nebo klimatizace s invertorem (s možností kontinuální regulace výkonu kompresoru), jež dovolují nastavení nejen konečné teploty, ale také aktuálního výkonu klimatizace.
Pokud uvažujete o pořízení klimatizace, měli byste zvážit několik základních kritérií, z nichž primárním je možnost instalace nástěnné klimatizace (u nájemných bytů může být toto problém), a dále vstupní investice. I u mobilních klimatizací jsou vstupní investice výrazně závislé na výkonu. Návratnost takové investice se pohybuje kolem 3 let. Náklady na celkový provoz jsou však ale výrazně nižší. Máte-li tu možnost, rozhodně se orientujte na monosplitové, multisplitové nebo invertorové klimatizace nástěnné, jejich spotřeba je i při vysokých výkonech (a rychlosti vychlazení místnosti na požadovanou teplotu) nižší než u mobilních (jejichž aplikace bývá prodloužena právě přesouváním mezi místnostmi, tudíž jsou v provozu delší dobu než nástěnné). I mezi energetickými třídami v rámci jedné kategorie jsou velké rozdíly. Celková spotřeba při stejném využití může být až o 15 % vyšší.