Pavel (65) věřil, že mu důchod vystačí i na dovolenou. Teď si půjčuje od syna na máslo a rohlíky

Jedním z příkladů je i pan Pavel z Plzně, který celý život pracoval jako technik ve strojírenském podniku. Poctivě plnil pracovní úkoly, v době aktivního zaměstnání měl slušný příjem a věřil, že mu po odchodu do důchodu zůstane dostatek prostoru k odpočinku a realizaci dosud odkládaných snů, jako je cestování a pobyt u moře. Když pak přišel věk odchodu do penze a začal pobírat starobní důchod, realita ho překvapila. Suma, kterou dostával, se ukázala jako dostačující pro zajištění běžného života, ne však pro plánované výdaje navíc. Zvláště tehdy, když z ní každý měsíc musí pokrýt nájemné, které tvoří podstatnou část jeho měsíčních nákladů.

Růst cen energií, potravin i zdravotní péče znamenal, že místo plánování dovolené začal Pavlovi vycházet měsíc od měsíce s napětím. Přiznává, že je mu nepříjemné požádat rodinu o pomoc. Občas nechá syna zaplatit větší nákup. "Nemyslel jsem si, že budu muset žít takhle, ale člověk se přizpůsobí,“ říká. Jeho plán užít si klidného důchodu se tedy proměnil v neustálou kalkulaci výdajů a smíření se s realitou, že se k moři ještě sotva podívá.

Když čísla mluví jinak než naděje

Podle aktuálních dat dosáhl průměrný starobní důchod v Česku na konci roku 2024 necelých 21 000 korun měsíčně. Na první pohled to může působit jako slušná suma, ale po zaplacení nájmu, energií, léků a potravin často zůstává jen malý prostor pro volnočasové výdaje. Rostoucí inflace a zdražování základních potřeb způsobily, že část seniorů má problém pokrýt i běžné životní náklady. Důchodový systém zaručuje určitý základní standard, ale nezajišťuje pohodlí ani finanční rezervu. Zvlášť ti, kteří během aktivního života nevydělávali nadprůměrně, se musí smířit s omezenými možnostmi. V Pavlově případě se tak sen o klidném stáří proměnil v každodenní hospodaření, jehož cílem je prosté přežití měsíce bez dluhů.

Češi věří v úspory, ale realita je střídmější

ČSOB Penzijní společnost ve svém průzkumu položila respondentům otázku: „Věříte, že budete mít dostatečně našetřeno na realizaci svých snů a plánů v důchodu?“ Odpověď byla optimistická, protože více než polovina lidí věří, že si budou moci své sny dovolit. Odpověď „určitě ano“ ale zvolila pouze desetina. Zbývajících 40 % však počítá s tím, že budou muset své představy výrazně omezit.

Průzkum ukazuje výrazný kontrast mezi očekáváním a skutečnou ekonomickou realitou. Nadpoloviční většina populace si sice věří, že finančně obstojí, avšak statistiky o průměrných důchodech a rostoucích životních nákladech mluví jinak. Mnozí si uvědomují, že bez vlastních úspor nebo podpory rodiny nebude možné naplnit ani ty skromnější plány.

Dovolená jako luxusní pojem

Dovolená, která byla kdysi samozřejmostí, se pro část důchodců stala nedosažitelným luxusem. Pavel si dnes vybírá mezi výletem po Česku a zaplacením účtu za elektřinu. Místo zájezdů do zahraničí volí krátké pobyty v okolí nebo několik dní na chatě u známého. „Není to o tom, že bych musel jet k moři, ale člověk by chtěl mít aspoň možnost volby,“ říká.

České lázně a wellness centra sice nabízejí slevové programy pro seniory, avšak i ty vyžadují finanční rezervu. Týdenní pobyt se stravou a procedurami často přesahuje deset tisíc korun, což znamená téměř polovinu průměrného důchodu. Mnoho seniorů se proto spokojí s jednoduššími formami odpočinku, tedy návštěvou příbuzných, výletem k rybníku nebo dnem stráveným na zahradě.

Rostoucí rozdíly mezi seniory

Rozdíly v životní úrovni důchodců se prohlubují. Zatímco někteří žijí z úspor, vlastní nemovitost a mohou si dopřát komfort, jiní jsou odkázáni výhradně na státní penzi. Tyto rozdíly nejsou jen ekonomické, ale i psychologické. Lidé s nižšími příjmy často pociťují stud, že si nemohou dopřát to, co považují za běžnou součást života, od drobných radostí po možnost krátkého odpočinku mimo domov.

Pavel o tom mluví otevřeně: "Nechci si stěžovat. Mám kde bydlet a co jíst. Ale člověk se těšil, že si po letech konečně odpočine, a pak zjistí, že to nejde. To je možná ten největší rozdíl, ne že bych byl nespokojený, ale už si prostě nemůžu dovolit mít plány.“

Ideální je začít spořit co nejdříve, jinak vám mohou výdaje v důchodu přerůst přes hlavu. , ...

České důchody se v posledních letech zvyšují, ale tempo růstu výdajů je rychlejší. Výsledkem je paradox: Statisticky jsou příjmy seniorů vyšší než dříve, subjektivně se však mnozí cítí chudší. Pro Pavla a jemu podobné znamená každý měsíc nové přepočítávání, zda si mohou dopřát kousek normálního života.

Dovolená tak zůstává symbolem vzdáleného ideálu. Nejde jen o cestu k moři, ale o pocit, že roky práce přinesly nejen jistotu, ale i zasloužený klid. Odobrníci proto radí situaci nepodcenit a na budoucí důchod si pravidelně odkládat již v produktivním vě­ku.