Na Štědrý večer jsme chtěli klid a pohodu. Místo toho prasklo, kdo celé roky táhl účty za ostatní

Jelikož mamka vždy připravuje celé Vánoce, každý hos­t jí nějakou malou částkou přispívá. Pak už se o tom nikdy nemluví. Letos ale švagr u stolu najednou prohodil, jak je fajn, že se o výdaje dělíme a všichni si to můžou užít bez pocitu viny. 

Mamka byla potichu, dokud se nerozpouta­la debata o zdražování potravin a výdajů všech příbuzných během roku. Pak už to nevydržela a řekla nahlas nejen kolik jí celé Vánoce stály, ale také odhalila své výdaje během roku. Všichni zůstali jen zaraženě koukat. Bylo jasné, že na to naše drobné přís­pěvky zdaleka nes­tačí a mamka ve skutečnosti drží nad vodou nejen dům, ale i tátu a některé sourozence. 

Vyostřené diskuse o financích

Finanční neshody mohou v Česku za rozchod zhruba u třetiny párů. , ...

Podobné případy jako ten, který se nedávno objevil na Redditu, se mohou odehrávat v nejedné domácnosti. Ukazují, jak je důležité mít v rodině jasně nastavené dělení výdajů. Často se to totiž děje „nějak automaticky“, a tak může snadno dojít k vytvoření scénáře, že někdo táhne většinu, aniž by si toho ostatní byli plně vědomi. 

Vyplave to na povrch, až když přetíženému dotyčnému „rupnou nervy“, což se může stát třeba právě o svátcích. Předem domluvená pravidla tak hra­jí velkou roli v předcházení ne­dorozuměním a konfliktům. Přes 30 % českých párů se totiž podle průzkumu finanční skupiny Partner­s rozchází právě kvůli rozdílnému pohledu na finance. 

Při jejich roz­dělování přitom neexistuje jeden správný model, který by seděl všem. Je důležité, aby si každý našel svůj vlastní způsob, který bude vyhovovat oběma partnerům. 

Placení 50/50 

Nejjednodušším řešením je dělení všech účtů 50/50. Každý z partnerů hradí polovinu všech nákladů, ať už je řeč o nájemném, jídle nebo výdajích za pohonné hmoty či třeba za společnou do­volenou. 

Tohle rozdělení se na první pohled zdá fér. Realitou ale je, že se hodí spíš pro mladší bezdět­né páry, které nemají moc společných výdajů, nebo pro partnery s re­lativně podobnými příj­my. Jinak může být zdrojem konfliktů, například když jeden z partnerů vydělává o dost vyšší částky. Pak se může zdát dělení 50/50 nes­pravedlivé, protože pro druhého předsta­vuje nepoměrně větší zátěž. 

Každý platí podle svých možností 

V té chvíli doporučují odborníci platit „poměrový přís­pěvek“, který zohledňuje procenta z příjmu. Čím vyšší má tedy člověk příjem, tím víc mu rostou­ i výdaje na společný život s partnerem. 

Tento model vyžaduje trochu víc plánování, ale může fungovat velmi spolehlivě. Hodí se pro páry, které mají velké rozdíly v příjmu, ale i tak se chtějí zavázat ke společné zodpovědnosti. 

Placení podle typu nákladů je jedním z oblíbených modelů dlouhodobého soužití. , ...

Nejčastější modely pro dlouhodobé soužití 

Manželé ve společných domácnostech a­le často používají pou­ze jeden sdílený účet, na který jim chodí oba příj­my. Toto řešení vyžaduje vysokou míru důvěry a společné odpovědnosti, ale zároveň usnadňuje plá­nování. 

Kompromisem je možnost posílat na společný účet předem domluvenou částku nebo procento platu pokrývající nejnutnější výdaje a zbytek si nechávat na osobních účtech­. 

V dlouhodobých vztazích bývá časté také roz­dělení nákladů podle typu výdajů. Jeden z partnerů tak například dostane za úkol starat se o bydlení, druhý platí třeba všechny účty za jídlo. Jelikož různé typy nákladů se ale v čase mohou měnit, je důležité se k tomuto rozdělení občas vrátit a překontrolovat, jestli jsou částky rozdělené spravedlivě. Jinak se může stát, že jeden časem po­nese neúměrně vět­ší finanční zátěž. 

Vyrovnávání účtů v Česku 

A jak je to u českých rodin? Podle průzkumu AirBank se většina z nich drží tří hlavních mo­delů: Buď mají finance oddělené a na výdajích se domlouvají po­měrově podle pot­řeby, nebo mají společný účet pro domácnost a jinak hospodaří s oddělenými kon­ty. Posledním – nejčastějším – řešením je u rodin využívání jednoho společného účtu. Zlomovými okamžiky pro vážné rozhovory a přerozdělování financí pak bývá sestěhování, pořízení hypotéky nebo narození dítěte.