V českém školství se chystá největší změna za 100 let. Nejvíce zasáhne prvňáčky a rodičům zamotá hlavu
V českém školství se rýsuje změna, která by mohla být nejzásadnější za posledních sto let. Na první pohled vypadá jako posun učebních osnov, ale pro mnoho rodičů může znamenat pořádný zmatek – zejména u těch, kdo nikdy anglicky neuměli. Reforma přinesla novinku: povinný cizí jazyk už od první třídy, a to dřív, než mnoho učitelů a rodičů čekalo.
Nové rámcové vzdělávací programy, které připravilo ministerstvo školství, počítají s tím, že výuka angličtiny bude postupně povinná již od první třídy. Dosud platí, že první cizí jazyk je povinný od třetí třídy.
Zavedení nebude náhlé a plošné – školy dostanou přechodné období a možnost pilotovat nové učební programy už dříve. Ale právě rodiče prvňáčků pocítí změnu nejdříve – a možná nebudou mít z čeho vycházet, pokud sami anglicky neumějí.
Výuka druhého jazyka bude povinná od první třídy
, ...
Prvňáčky čekají změny
Reforma počítá s tím, že výuka anglického jazyka bude povinná od první třídy. Ministerstvo plánuje, že v prvních a šestých třídách začnou některé školy vyučovat podle nového plánu už dříve. Od školního roku 2025/2026 se tak plánuje “testování v praxi”. Povinný přechod je navržen od září 2027 pro první a šestý ročník a postupně v celém základním školství do roku 2031.
Kromě toho se plánuje zavedení povinného druhého cizího jazyka od sedmé třídy. Dříve bylo povinné mít druhý jazyk nejpozději od osmé. Nově se omezí výběr na tři jazyky, a to na němčinu, francouzštinu nebo španělštinu. Reforma má také zvýšit cílovou výstupní úroveň angličtiny z dosavadní úrovně A2 na úroveň B1 už na konci základní školy.
Rodiče se děsí, mají ale důvod?
Nezřídka se ozývá: „Jak mám já pomoci dítěti s domácím úkolem, když sám/a anglicky neumím?“ To je klíčová obava, která nová povinnost vyvolává u mnoha rodičů starší generace. Pokud budou děti dostávat úkoly, které vyžadují znalost cizího jazyka, bude to pro některé rodiny těžké zvládnout.
Naopak mladší generace rodičů už často angličtinu v základech ovládá, mnozí už totiž angličtinu na základní nebo střední škole měli, jiní z ní dokonce povinně maturovali. Tito rodiče tak změnu spíše vítají, než aby ji považovali za něco negativního. A pokud se výuka v prvních letech povede formou učiva “hravou cestou“, nějaké větší zásahy rodičů nebudou ani třeba.
Je tu ale ještě další problém, a to ten personální. Není jisté, že školy budou mít dostatečný počet kvalifikovaných učitelů angličtiny pro první třídy. Učitelé prvního stupně mají sice anglicky umět a být schopni v nějaké míře vyučovat, nicméně kritici upozorňují, že bez dostatku učitelů s aprobací anglického jazyka by mohla být výuka nekvalitní.
Výuka jazyků může narazit na limity v podobě nedostatků učitelů angličtiny
, ...
Jak to funguje tam, kde už angličtina od první třídy je
Už nyní přibližně polovina škol v Česku nabízí výuku angličtiny již od 1. třídy, i když pro ně není povinná. Tyto školy poskytují zajímavý pohled do praxe. Výuka je často vedena formou hry, písniček a jednoduchých aktivit, ne náročné gramatiky. V praxi často učitelé z angličtiny nedávají domácí úkoly a učebnice i s pracovními sešity zůstávají ve škole.
Od rodičů se tak žádná “pomoc” nevyžaduje a vše je v kompetenci školy, která si je vědoma toho, že ne každý rodič anglicky umí. Zkušenosti také ukazují, že děti si osvojují jazyk přirozeněji, když je výuka formou hry a zábavy.
Obavy rodičů tak nejsou na místě. Důležitá je podpora dítěte v zájmu o jazyk. Rodiče mohou sledovat výukové materiály, pouštět dětem písničky z výuky a sami se tak osvojit nějaké základy. Celkově ale celý průběh výuky jazyka u takto malých dětí stojí na učiteli, potažmo vzdělávacím plánu školy. Pokud k tomu učitel přistoupí místo her, říkanek a písniček spíše opačně, může rodič vždy požádat o vysvětlení metodiky nebo doporučení, jak se má s dítětem doma učit.
