Mladá učitelka bojuje proti nesmyslným poznámkám ve školách. Ostatní učitele nazývá nekompetentními hlupáky

Výzva, která rozdělila rodiče

V říjnu se žákovské knížky některých dětí začnou plnit vzkazy typu „ruší vyučování“, „zlobí“, „běhá po třídě“ nebo „mluví sprostě“. Učitel, který s rodiči komunikuje jen poznámkami a červenými vzkazy v sešitech, podle Štěpánky Cimlové selhává. Učitelka známá jako Štěkánka the Učitelka a spoluautorka knihy „Aby škola neškodila“ proti takovým pedagogům v říjnovém videu ostře vystoupila. Označila je za nekompetentní a rodičům doporučila jednat nejprve s učitelem, pak s ředitelem a Českou školní inspekcí, popřípadě hledat jinou učitelku nebo školu.

Poznámka není kázeňské opatření

Debata se přitom točí také kolem otázky, zda je poznámka v žákovské knížce trestem. Žákovská knížka ale podle České školní inspekce nepatří mezi dokumenty, které musí škola ze zákona vést. Je to jen jeden z kanálů, kterými se škola domlouvá s rodiči, a může ji nahradit třeba elektronickou komunikací. Poznámka v ní je proto spíše informací pro rodiče, nikoli trestem.

Kázeňskými opatřeními jsou až napomenutí a důtky. Upravuje je školský zákon a vyhláška o základním vzdělávání, konkrétní pravidla pak stanoví školní řád. Poznámka a kázeňské opatření se ale mohou propojit. Některé školy totiž ve svém řádu stanoví, že za opakované poznámky následuje napomenutí.

Poznámka přitom nemusí být jen výtkou. Inspekce připouští, že dobře napsaný zápis může včas upozornit na problém a otevřít tak cestu ke spolupráci školy a rodiny. Záleží tedy na tom, co v poznámce stojí.

Na vztahu s učitelem nejvíc záleží dětem na prvním stupni , ...

Kde české školy zaostávají

Způsob komunikace učitelů s dětmi patří v Česku dlouhodobě ke slabým místům školství. Více než desetina žáků pátých a devátých ročníků v šetření inspekce uvádí, že jim učitel skoro každý den řekne něco urážlivého nebo nevhodného. Podobně nízko vychází i vztah dětí ke škole: v šetření PISA 2025 vykazuje Česko třetí nejnižší sounáležitost žáků se školou ze všech sledovaných zemí.

Na vztahu s učitelem přitom záleží víc, než se může zdát. Metaanalýza 99 studií z roku 2011 navíc ukázala, že čím horší vztah dítě s učitelem má, tím méně se zapojuje do výuky. Na prvním stupni byla tato souvislost dokonce silnější než na druhém.

Jak poznámky vnímají rodiče a učitelé

Diskuse pod videem influencerky ukazuje, jak rozdílně se k poznámkám stavějí i samotní rodiče. Část komentujících vyčítá Cimlové paušalizaci a ptá se například, zda je učitel špatný i tehdy, když rodičům napíše, že dítě mluví sprostě a bere spolužákům svačiny. Jiní ji vyzývají, ať ukáže, jak to tedy dělat jinak.

Na druhé straně ale stojí rodiče s vlastní zkušeností. Jedna matka popisuje, jak se její dceři hromadily poznámky za zapomenuté úkoly až k napomenutí a k pětce. Situaci podle ní vyřešil až přestup na jinou, rovněž státní školu, kam se dcera konečně těší. Přestupy na jiné školy řeší přitom čím dál více rodičů.

Mezi tábory stojí i učitelka, která považuje za klíčovou komunikaci s rodiči a dětmi. Rozlišuje závažné problémy, jako je opakované ubližování ostatním, od drobností, například zapomenutých nůžek, které rodiče nemohou ve škole bezprostředně vyřešit. Poznámka by podle ní neměla nahrazovat pedagogickou práci s dítětem. Zvládat kázeň bez poznámek ale není snadné a nejvíc tlaku cítí začínající učitelé. Podle šetření TALIS 2024 řeší začínající pedagogové problémy s kázní mnohem častěji než jejich zkušenější kolegové a víc se kvůli nim stresují. Na druhé straně však stojí děti, které si na školní prostředí teprve zvykají.

Prvňáci si teprve zvykají

Pro nejmladší děti přichází říjnová vlna poznámek v citlivém období. Adaptace na první třídu trvá podle psychologa Jaroslava Šturmy nejméně šest týdnů, u některých dětí až do Vánoc. Říjnové poznámky tak dopadají na děti, které se teprve učí vydržet v lavici.

Co mají dělat rodiče

Pokud se poznámky opakují a rodič neví proč, prvním krokem je schůzka s učitelem. Pokud schůzka nepomůže, je možné obrátit se na ředitele školy, který se stížností musí zabývat. Dál se lze obrátit na Českou školní inspekci: ta evidovala ve školním roce 2024/2025 celkem 1 579 stížností a zhruba devět z deseti podávají právě rodiče.