Senioři přiznávají svůj největší strach: „Domov důchodců mě neděsí. Bojím se, jak se ke mně zachová vlastní rodina.“

Není žádnou novinkou, že Česko stárne. Počet obyvatel ve věku 65 let a více bude dál růst. Zatímco aktuálně je v ČR zhruba 2,27 milionu seniorů, v roce 2050 jich má být 3,25 milionu, tedy téměř o milion více. Počet lidí nad 65 let v české populaci by měl navíc v tomto období vyšplhat z pětiny na téměř třetinu. Panují tedy obavy z toho, jak bude fungovat důchodový systém. Současní senioři však nemají strach jen o peníze. Děsit je nemusí ani domov důchodců, ale spíše vlastní rodina.

 „Nechci být na obtíž, to radši umřu“

„Nechci být dětem na obtíž a doufám, že třeba dřív umřu. Ale když tak jim říkám, že mě musí dát do ústavu, nechci, aby mně utírali zadek. Zažila jsem to s maminkou a tohle jim nechci připravit,“ to je jeden z mnoha názorů od seniorů, kteří nechtějí být vlastní rodině na obtíž, což patří k nejčastějším obavám. Takový pocit může být opravdu nepříjemný, bohužel je ale i poměrně běžný.

Děti někdy se svými staršími rodiči úplně přeruší kontakt, což může mít různé důvody.„Dcera mi dluží peníze. Z tohoto důvodu si myslím, že za mnou nejezdí. Je to ostuda. Ani nezavolá, nic. Nejsme spolu v kontaktu vůbec,“ uvádí svou zkušenost další seniorka. Naštěstí se to ovšem netýká všech a mnozí potomci na své rodiče pamatují.

„Syn si mě bere každý pátek domů a v neděli večer se sem zase vracím. Dcera, přestože bydlí daleko, snaží se alespoň třikrát do roka dorazit. S dcerou si spíše voláme přes mobilní telefon. Naše rozhovory trvají klidně i hodinu,“ uvádí seniorka, která bydlí v domově důchodců. Podle odborníků často záleží i na tom, jak se nynější senioři dříve ke svým dětem chovali.

Některé děti si se staršími rodiči alespoň telefonují , ...

Nejčastější obavy českých seniorů

Mezi další obavy patří starost o peníze, neboť senioři jsou častěji ohroženi chudobou. „Jedná se zejména o samostatně žijící seniory, z nichž se pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby nachází 62 %, zatímco evropský průměr je 28 %,“ uvádí sociologická výzkumná organizace PAQ Research.

Jenže ani zdaleka nejde jen o peníze. Kromě toho, že senioři nechtějí být na obtíž, obávají se i o své zdraví. Ale také pocitu osamocení. Tyto obavy potvrzují i statistiky. „Nejvyšší podíl domácností jednotlivců najdeme ve věkové kategorii 65+, která tvoří zhruba polovinu ze všech jednočlenných domácností. Lidé v tomto věku často žijí sami nedobrovolně z důvodu úmrtí partnera,“ uvá­dí výzkum Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Mnozí senioři se cítí osamocení i přesto, že mají rodinu. Ta přitom někdy rozhoduje za ně, což je ovšem stále častějším předmětem veřejné debaty. „Závislost na péči nesmí znamenat, že člověk přijde o možnost rozhodovat o svém životě, o soukromí nebo že s ním nemá být zacházeno důstojně,“ vysvětluje zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm.

Senioři se obávají i toho, jak smysluplně vyplnit volný čas. Mnozí z nich se na penzi dlouho těší, ale pak zjistí, že aktivity, které naplňovaly jejich volný čas v produktivním věku, nestačí vyplnit veškeré volno v důchodu. Často pak hledají nový smysl každodenního života. Jak přitom uvádějí psychologové, má-li člověk v životě prázdno, začne se jeho osobnost rozpadat.

Aktivity v důchodu často nedokážou vyplnit veškerý volný čas , Michaela...

Rodina se může k seniorům chovat ještě hůř

Senioři se mohou cítit na obtíž a osamoceně navzdory tomu, že mají (rozvětvenou) rodinu. Přehlížení těmi nejbližšími však ještě nemusí být to nejhorší, čeho se od nich mohou dočkat. Podle výsledků průzkumu z projektu Restabus má zkušenost se špatným zacházením od blízkých 29 procent dotázaných osob nad 65 let, a dokonce 38 procent lidí nad 85 let. I proto může být pro některé seniory větším strašákem rodinné prostředí než pobyt v domově pro seniory. Mnohdy se totiž seniorům dostává toho nejhoršího od vlastní rodiny.