Češi jsou v šetření energie a paliva stále na chvostu Evropy. Neustále rozhazují a pořád si stěžují

V České republice se ujaly některé energetické iniciativy, například Nová zelená úsporám, ale celkově je stát ve zodpovědném přístupu k energetické transformaci pozadu. Zastřešující strategie ale nejsou ani oficiálně odsouhlasené a vývoj v některých oblastech spotřeby energie se zhoršuje.

Mohlo by se zdát, že za českou energetickou zaostalost může přístup vlády. Jenže to je pouze pohled na hladinu. Ve skutečnosti vychází laxnost vůči transformační legislativě z postoje samotných občanů. Již prvním ukazatelem je spotřeba všech energií na jednoho obyvatele, která je v Česku o 20 % vyšší než celoevropský průměr.

Nedostatek vládní aktivity je pouze špička ledovce. , ...

Jaký mají Češi postoj k transformaci?

Vcelku negativní. V Česku neproběhla dostatečně aktivní pozitivní osvěta ohledně energetické transformace, dekarbonizace a přínosů obnovitelných zdrojů. Veřejnost proto nemá aktivní postoj ke změně, jako tomu je například u našich západních sousedů. 

Právě toto veřejné mínění se pak propisuje i do vládních kroků, které nemohou odporovat názoru většiny. Plány tak zůstávají pouze na papíře a Česká republika dodnes nemá odsouhlasené základní dokumenty, které by určovaly budoucí přístup k přeměně společnosti ze závislosti na uhlí a osobních automobilech.

Nedostatek osvěty se také podepisuje na postoji k evropským nařízením, například ETS2. Místo aby veřejnost vnímala kroky k dekarbonizaci a obnovitelnosti jako krok kupředu, spíše se diskuze točí kolem zátěže, kterou tento směr přinese.

Česko se k transformaci a dekarbonizaci staví minimálně laxně. , ...

Postoj ukazují i data

Velmi paradoxní výsledky například ukazuje oblast tepelných čerpadel. Česká republika je jedním z největších exportérů těchto topných zařízení, ale doma se obecně neujala ve velkém. Především je na vině nepoměr mezi cenami elektřiny a plynu. Ten byl v roce 2024 3:1.

Dalším paradoxem je schopnost průmyslu snižovat spotřebu energie víc než domácnosti. Od roku 2000 byl průmysl schopný víc jak dvojnásobně snížit spotřebu oproti běžným domácnostem.

V oblasti dopravy je situace nejhorší. Doprava je největším přispěvatelem produkce CO2 a její zátěž na spotřebě energie a emisí bude jenom růst. Velký podíl na dopravě mají firemní flotily, které v České republice tvoří 75 % všech registrovaných aut. Oproti evropskému průměru je to o 15 % víc. Ačkoli se celkově během posledního čtvrtstoletí Češi umírnili ve spotřebě, v oblasti dopravy naopak stoupla o 67 %.

Navzdory evropským snahám v Česku výrazně roste automobilové doprava. , ...

Navíc došlo za stejné časové období i ke změně trendu ve způsobu, jakým lidé cestují. O 10 % více lidé cestují auty než veřejnou dopravou a 16% rozdíl je v komerční sféře, kdy došlo k přesunu z železnice k nákladním vozům.

Jednou z oblastí, kde sa naopak nadšení pro změnu projevilo, byly fotovoltaické elektrárny. Po prvotním boomu přišla ale masivní negativní kampaň a nízké výkupní ceny, které dlouhodobě zpomalily adaptaci této technologie. I když v současné době solární energie tvoří 14,7 % energetického mixu, oproti číslům z roku 2010 je to velmi nízký nárůst.

Je to všechno pouze o pohodlí?

Nelze ale všechny házet do jednoho pytle. V nízkopříjmových oblastech je velmi těžké pustit se do iniciativ, které vedou k vyšší efektivitě spotřeby energie a dekarbonizaci. Už jenom zateplení domu je pro některé rodiny příliš velký náklad.

Jedním z faktorů je i nedostatečná státní podpora kroků, které jednotlivci nebo firmy chtějí v rámci této iniciativy podnikat. Dotace, selektivní daně nebo zvýhodněné půjčky jsou běžnými principy v zahraničí. 

I když čísla a informace mluví o velmi černém scénáři, jsou situace, kdy se objevilo světýlko naděje. Lidé využívali ekologické dotační programy, začali nasazovat solární panely na nově postavené budovy, a dokonce se uskromnili, když začala válka na Ukrajině. Spotřeba tehdy klesla o 4,5 %. Bez zastřešujících vládních kroků ale zůstane pouze u těchto jednotlivých činů a ne systematické transformace.