Jak vyzrát na revizora a vyváznout bez pokuty. Češi boří internet pěkně vykutálenou metodou

Mezi chronickými černými pasažéry se šíří nejrůznější rady, jak revizora rozeznat a jak na něho vyzrát. Pozorní cestující si třeba všimli, že revizoři zpravidla nejprve kontrolují skupinky lidí stojících v bezprostřední blízkosti strojků na označení jízdenek. Logicky tak činí proto, aby pasažérům nedali čas cvaknout si jízdenku dodatečně jen kvůli jejich přítomnosti ve voze. Lidé cestující načerno by se tak podle internetových rad měli držet od „cvakátek“ co nejdále. Vzroste tím šance, že se k nim revizor do příští zastávky nedostane a budou moci včas vystoupit. 

Zrádná minuta

S nástupem elektronických jízdenek kupovaných přes SMS nebo aplikaci před revizory vyvstala nová výzva: Ubránit se výmluvám cestujících, že si sice jízdenku zakoupili, ale ještě se jim neaktivovala. Systém ji totiž záměrně aktivuje až za jednu nebo dvě minuty po odklepnutí.  

Jde o ochrannou lhůtu, která má opět zabránit cestujícím koupit si rychle v telefonu jízdenku jen proto, že vidí revizora. Pokud vás revizor zkontroluje a vaše jízdenka ještě nebyla aktivována, nekompromisně dostanete pokutu. Bez ohledu na to, zda jste si lístek koupili poctivě z vlastního úmyslu, či jen kvůli probíhající kontrole. 

Cestující jsou povinni se za jízdy držet. , ...

Vynalézavé triky jak nahnat čas

Nepoctivci mezi sebou na sociálních sítích sdílí finty, jak získat k aktivaci jízdenky potřebný čas. Kromě klasického přehrabování v kabelce (Šmarjá, kde mám ten mobil?) se mezi nimi vyskytují i metody překvapivě rafinované. Cestující si má například napřed řádně prověřit samotného revizora. 

„Nechte si ukázat revizorovy doklady, zkontrolujte číslo na jeho legitimaci s číslem na odznaku a porovnejte portrétní fotografii s obličejovými rysy,“ cituje jednu z rad Aha! Online.  

Další finta využívá (nebo spíše zneužívá) povinnosti cestujícího se za jízdy držet. Pokud se jednou rukou držíte tyče a v druhé máte zavazadlo, nemůžete vytáhnout jízdenku z kapsy a ukázat ji revizorovi. Pasažér má teoreticky možnost trvat na tom, že jízdenku ukáže, až vůz zastaví. 

Triky jsou to sice vtipné, ale od pokuty vás nakonec ochránit vůbec nemusejí. Přepravní řád totiž říká, že „cestující musí do vozu nastoupit již s platnou jízdenkou“. Pokud tedy revizor zjistí, že jízdenka byla aktivována až po odjezdu vozu ze stanice, pokutu vám klidně napaří i přes veškeré vaše herecké umění. 

Podvádění s dlouhou tradicí 

Ačkoli jízda načerno není v souladu s dobrými mravy (a naše redakce ji tímto článkem rozhodně nepodporuje ani neschvaluje), v české hromadné dopravě se stala jakýmsi druhem adrenalinového sportu, nad kterým veřejnost shovívavě přivírá oči. V Praze se načerno jezdilo už v dobách, kdy stál lístek na tramvaj pouhou korunu a dírkovač do něj při vstupu do vozu vyznačil určitou číselnou kombinaci. 

Deník Blesk odvyprávěl příběh čtenáře, který za studentských let procvaknuté lístky vybíral z odpadkových košů, až jich měl celou sbírku. Při nástupu do tramvaje pak odkouknul konkrétní číselnou kombinaci od pasažérů, kteří si poctivě štípli čistý lístek, a vyhledal stejným způsobem procvaknutou jízdenku ve své sbírce. „Dělal jsem to řadu let a ještě teď na to s nostalgií vzpomínám,“ přiznal se čtenář. 

Revizoři se v MHD pohybují po celý rok včetně svátků. , ...

Někdy zabere psychologie

Revizoři černého pasažéra často poznají šestým smyslem. „Žádný návod na to neexistuje. Někdo odvrací zrak, jiný se upřeně dívá, někdo při chůzí zpomalí a jiný zrychluje,“ popsal v rozhovoru pro Flowee.cz revizor Marek z pražské MHD. 

Jedinou psychologickou cestou, jak k sobě nepřilákat revizorovu pozornost, je proto zachování klidu. Neznervóznět, nepanikařit, netlačit se ke dveřím a nemodlit se, ať už tramvaj zastaví. 

Naší čtenářce Blance to kdysi vyšlo. „Načerno jsem nikdy záměrně nejezdila, ale stalo se mi, že jsem si v zamyšlení lístek zapomněla cvaknout. Sedla jsem si, jedu a najednou revizor. Tak jsem se na něj mile usmála a začala jsem hledat v kabelce. Usmál se na mě zpátky, mávl rukou a řekl: Vy nemusíte, slečno, vám věřím.“ 

Dokud věčný boj revizorů s černými pasažéry přináší úsměvné historky a vzpomínky, možná ani není třeba se nad celým fenoménem příliš pohoršovat. Problém nastává, když cestující na výzvu k ukázání jízdenky reagují agresivně. Revizoři jsou také jen lidé – a dělají svou práci. Pokud záměrně cestujete načerno, musíte počítat s tím, že to někdy nevyjde a prostě tu pokutu zaplatíte. Každá hra by se měla hrát férově.