Vědci po sto letech potvrdili výskyt divoké kočky na Dobříšsku
Po více jak sto letech byl na Dobříšsku potvrzen výskyt kočky divoké. Ještě v 18. století byla kočka na tomto území běžně lovena. Podle vědců se k nám divoké kočky dostávají z bavorska i karpat. Najít je ale není snadné, pomáhá tak veřejnost i fotopasti.
Vědcům se díky analýze provedené Ústavem biologie obratlovců AV ČR podařilo potvrdit výskyt divoké kočky na Dobříšsku. Tu nalezli uhynulou místní obyvatelé u Nového Knína, kteří informovali Hnutí DUHA z Olomouce. Následná analýza pak domněnku lidí i ekologů potvrdila. Výskyt divoké kočky tak byl v oblasti potvrzen zhruba po sto letech.
Více jak sto let považována za vyhubenou
Podle vědců má Česká republika z hlediska rozšíření kočky divoké ve střední Evropě strategickou polohu. Na hranicích s Německem totiž žije menší populace, kterou v 80. a 90. letech podpořila takzvaná reintrodukce, tedy vypuštění nových jedinců zpět do přírody. Do Česka se ale mohou dostávat tyto divoké šelmy i z karpatské populace.
„Dobříšsko představuje oblast, která není přímo napojena na pohraničí a na areál výskytu v sousedních státech, což by mohlo být důkazem, že nejde jen o ojedinělý výskyt jedince, který se k nám zatoulal z Německa,“ uvádí zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Genetická analýza nalezeného samce ukázala, že pochází z bavorské populace divokých koček. Podle vědců ale nejspíše nebude jediným svého druhu na našem území. Již v květnu loňského roku totiž místní objevili podobně vyhlížející kočku.
Ještě v 18. století byla kočka divoká na Dobříšsku běžně lovena. Poslední zastřelenou divokou kočku ale místní archivy datují naposledy do roku 1914. Tehdy se ovšem jednalo o jedince vypuštěného z lidského chovu. Až dosud tedy byla kočka v této oblasti považována za vyhubenou.
S mapováním pomáhají fotopasti i veřejnost
Kočky divoké se snaží vždy žít skrytě, takže mohou podle odborníků snadno uniknout pozornosti. Jen díky hlášení veřejnosti se daří vědcům monitorovat výskyt šelmy i na územích kde detailnější monitoring nefunguje.
„O výskytu kočky divoké u nás víme díky záznamům z fotopastí, používaným k monitoringu velkých šelem, zejména rysa ostrovida. Ty prokázaly její pohyb na česko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat a Javorníků, ale také na Šumavě nebo v Doupovských horách. Nález na Dobříšsku potvrzuje naše domněnky, že kočka divoká se na území Čech a Moravy po delším období vrací a nachází zde vhodný biotop,“ říká zoolog Martin Duľa z Hnutí DUHA Olomouc a Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Jak poznat kočku divokou?
Ačkoliv se na první pohled až na drobné rysy může zdát kočka divoká od kočky domácí nerozeznatelná, poznávací rysy jsou známé. Nejvýraznějším rozdílem mezi nimi je totiž zbarvení srsti na hřbetu. U kočky divoké je zbarvení šedohnědé až šedožluté, přičemž hřbet, nohy a ocas mají výrazné pruhování. Pruhů je ale u kočky divoké vždy mnohem méně než u kočky domácí.
Někdy mají ale s rozpoznáním potíže i odborníci a to hlavně díky tomu, že se v přírodě často vyskytují takzvaní hybridi. Tedy jedinci, kteří se narodili po vzájemném křížení kočky domácí a divoké, které je v přírodě bez problému možné včetně zdravého potomstva. V tomto případě vědcům většinou pomůže důkladná analýza DNA.
