Toxický odpad končí na skládkách, zjistili ekologové díky GPS lokátorům
Speciální experiment ekologů z organizace Arnika ukázal na špatné zacházení s elektronikou po konci její životnosti. Organizace umístila 25 GPS lokátorů do vysloužilé elektroniky a nyní tak sleduje, kde toxický odpad z ní může skončit.
Speciální experiment sdružení Arnika ukázal na to, že velké množství elektroniky, které skončila životnost skončí na skládkách v rozvojových zemích. Právě tam díky špatným podmínkám dochází kvůli toxickým látkám z elektronických přístrojů k ohrožení zdraví lidí, ale i životního prostředí. Arnika na sledování použila GPS lokátory umístěné v 25 kusech elektroniky.
Elektrický odpad končí na skládkách, třídí se jen půlka
Experiment organizace Arnika ukazuje, že praxe často nelegálního odvozu vysloužilé elektroniky z Evropy a Spojených států amerických do rozvojových zemí i nadále pokračuje. Tam jsou přístroje rozebírány neodborně a za nevyhovujících podmínek místními obyvateli. Právě ti jsou nejvíce ohroženi na zdraví díky každodennímu kontaktu s toxickými kovy jako je olovo, kadmium nebo rtuť.
Kvůli tomu, že je v elektronice mnoho částí, které nejsou pro místní pracovníky vytříditelné dochází k jejich pálení pod širým nebem. Kvůli tomu pak dochází k uvolňování toxicit do ovzduší, ale díky velkým skládkám i do spodních vod. Následně pak ohrožují místní životní prostředí a zdroje pitné vody i pro další obyvatele.
25 GPS lokátorů, které sdružení Arnika umístilo na vysloužilé elektroniky už ukázalo na to, že právě na jedné ze skládek už první kus vysloužilé elektroniky skončil. Dalších deset kusů elektroniky z tohoto experimentu je stále ještě v oběhu a čeká se kde skončí. Z původních 25 kusů bylo na začátku svezeno do zpracovatelských míst po Česku 15 kusů elektroniky, některé z nich ještě stále čekají ve sběrných dvorech. Jedno zařízení se pak podle ekologů dostalo z pražského sběrného dvora až do recyklační dílny v Německu.
Dalších devět kusů elektroniky je nyní stále ještě mezi lidmi a jeden monitor už skončil na legální skládce odpadu v Modlanech v Ústeckém kraji.
„Tento monitor zrovna obsahoval kadmium, olovo a rtuť. Skládka zde žádnou vinu nenese, protože se jednalo o monitor odložený u kontejneru, ale jak už jsme zmiňovali, je to poměrně častý způsob, jakým se lidé elektoodpadu zbavují – neuvědomují si, že tato elektronika pak ohrožuje okolní prostředí. Dobrou zprávou na druhou stranu je, že sběr elektroniky u nás vcelku funguje, až na příklad se skládkou. Jedná se ale samozřejmě o současný stav, GPS jsou stále aktivní, mohou se tedy ještě dostat na jiná místa, proces vývozu může trvat v řádu měsíců nebo dokonce déle. Tuto kapitolu proto ještě zcela neuzavíráme,” řekla Markéta Möller z Arniky.
„Použili jsme menší tiskárny a monitory staršího data, které ještě obsahují toxické látky jako rtuť či olovo. Snažili jsme se simulovat situaci občana Prahy – vysloužilou elektroniku jsme během července odvezli do pražských sběrných dvorů (do červených kontejnerů pro elektroniku). Pár kusů jsme také odložili u těchto kontejnerů, což je častý nešvar zbavování se odpadu. Mimo Prahu jsme pak umístili 5 kusů elektroniky, konkrétně do Moravskoslezského kraje,” popisuje Markéta Möller (z programu Toxické látky a odpady) experiment, kterým se Arnika inspirovala u americké organizace BAN.
Ačkoliv Češi patří v Evropě mezi premianty v třídění odpadu, s tím elektronickým si zatím tolik rady nevíme. I přes to, že se v tuzemsku mezi roky 2007 až 2016 ztrojnásobilo množství recyklovaného elektroodpadu, stále je v oblasti elektroniky, baterií a dalších podobných odpadů tříděno malé množství. V Česku tak byla před třemi lety recyklována necelá polovina (46,5%) elektroodpadu.
