Největší světoví producenti plastu. Kdo vytváří nejvíc plastového odpadu?

Ačkoliv se největší světové koncerny vyrábějící kosmetiku, potraviny a nápoje stále předhánějí v kampaních, které ukáží spotřebitelům, jak se zaměřují na snížení plastového odpadu realita je stále jiná.

Stále nové a nové kampaně, které přesvědčují nejen nás spotřebitele ale i úřady o tom, jak se společnosti snaží zvyšovat míru recyklace, přicházet s novými obaly, aby tak byla minimalizována výroba plastů a dalších na stejné téma. Jaké jsou ale výsledky? Podle The Changing Markets Foundation, která stojí za kampaní Talking Trash, jsou výsledky u největších firem stále žalostné a jejich sliby často končí nesplněné v zapomnění.

Největší producenti plastů nejspíš nikoho nepřekvapí

* uvádíme pouze firmy, které informace o své produkci plastů uvádí

Sliby o vyšším množství recyklace končí v zapomnění

Právě u této společnosti je ještě více alarmující fakt, že její továrny každou minutu vyprodukují 200 000 plastových lahví, každý den tedy 288 000 000 p­lastových lahví z nichž velká část už má předem určený osud, který rozhodně není pro přírodu pozitivní. Ale nejde samozřejmě jen o Coca-Colu.

Právě neplněním závazků firem a stále větší produkci plastových obalů dochází k zahlcení planety odpady, které jsou nebezpečné pro přírodu včetně zvířat a člověka. Podle odhadů by totiž ve světových oceánech právě kvůli masivní výrobě, ale stále nízkému podílu recyklovaných výrobků či přechodu na jiné lépe recyklovatelné materiály jako je hliník mohlo přibýt do roku 2040 1,3 miliardy tun plastů.

Jde samozřejmě nejen o odpadní plasty „nové“ ale i o ty, které již dříve recyklací prošly a byl z nich vytvořen nový produkt. Právě produkty z recyklovaného plastu jakými je dnes i velká část oděvů z umělých vláken, ale například při praní uvolňuje velké množství takzvaných mikroplastů. Ty mohou být pro člověka a přírodu ještě mnohem více nebezpečné než velké kusy plastů. Na jejich množství poukazuje nedávná studie, která zkoumala množství těchto vláken v organismech mořských plodů. Vědci tak našli stopy mikroplastů u ústřic, krabů, sardinek, krevet či chobotnic a to ve 100% testovaných vzorků.

Stačí dobrovolné iniciativy nebo je potřeba změnit zákon?

Otázkou tedy dále zůstává, zda je možné nechat společnosti, aby samy vytvářely své akční plány, které ale často skončí v zapomnění a poslouží jen chvilkově jako „potěšení“ pro oko akcionáře či je třeba zavést regulaci.

Právě národní regulace jednotlivých států či jejich společenství by totiž mohla podíl recyklovaných plastů či zákaz některých obalů a jejich nahrazení ekologičtější a recyklovatelnější variantou (jakou může být již zmiňovaný hliník) konečně uvést v platnost. Může tedy v budoucnu například Evropská unie hromadně zakázat prodej nápojů v jednorázových PET lahvích? Ano, možné by to bylo podobným způsobem jako nyní nařídila zákaz jednorázových plastových výrobků jako jsou brčka, vatové tyčinky či plastové příbory. Zůstává tak tedy na odpovědných orgánech jak a kdy k těmto zákazům dojde. Důležitá v tomto případě bude ale i lobby firem, které výrobky na trh uvádí. No a v neposlední řadě nakonec jako vždy směr trhu určí spotřebitel a jeho chování.

Pomůže zálohování lahví snížit produkci plastů?

Jen před několika dny totiž poslanecká sněmovna na své schůzi opakovaně a tentokrát definitivně odmítla zavedení systému povinného zálohování PET lahví. Proti tomuto kroku je stále i ministr životního prostředí Richard Brabec, který zálohování PET lahví kritizuje. Podle něj je totiž současný systém recyklace prostřednictvím kontejnerů na plastový odpad dostatečný a není potřeba jej měnit.

Právě systém zálohování plastových lahví dlouhodobě prosazuje iniciativa Zálohujme. Její odpůrci ale namítají, že by došlo ke zmaření investic do linek na třídění plastových lahví. Některým výrobcům se pak nelíbí nutnost tyto plasty opakovaně používat, což by samozřejmě neslo i nutné investice do změny plnících linek.